Nejprve si trochu představme tento nový festival, jehož první ročník se uskutečnil 21.–22. dubna 2023 v brněnském Divadle Husa na provázku. FAUN je dobrodružný hudební projekt, který hledá průniky mezi hudebními žánry jako je ambient, drone music, noise, live electronics, experimentální jazz, avant-pop a improvizovaná hudba. Dramaturgie festivalu nestaví jen na žánrové pestrosti, ale i pestrosti hudebních přístupů.
Jako první vystoupil FAUN Ensemble residency project ve složení Andreas Røysum – klarinety, flétny, kompozice, Signe Emmeluth – alt saxofon, Christian Meaas Svendsen – kontrabas, Jan Martin Gismervik – perkuse, Radim Hanousek – basklarinet, saxofon, kompozice, Jana Vondrů – zpěv, Jan Přibil – trubka a Žaneta Vítová – akordeon a předvedl 2 skladby složené speciálně pro tuto příležitost. Ta první od Andrease se vyznačovala repetitivni motivy s drobnými variacemi, které nás uváděly do hypnotických tranzů a do kontrastu je střídaly rozhárané pasáže s cvrlikáním všech dechů a neotřelým hlasovým projevem Jany. Prvky minimalismu a zvukové hradby všech nástrojů vystřídala báječná pasáž pouze s dýcháním. Radimova skladba byla vcelku odlišná, barvitější a postavená na rytmickém základu, samozřejmě s opětovným rozbíjením do volné improvizace společně s vokály. V kompozici jsem cítil značné napětí, které se podařilo přetavit i v energii sršící z hudebního projevu tělesa. Proplouvali jsme mnoha dějstvími s mnoha náladami a gradacemi. Velmi zdařilý úvod festivalu a povedený rezidenční projekt.
Tentokráte na větší divadelní scéně festival pokračoval možná jedním z nejlákavějších jmen letošního programu. Christian Wallumrød Ensemble předvedli své minimalistické a intimní skladby, které dovedly báječně rozkvést při kolektivní souhře. Neustálé střídání intimních momentů do klimatických pasáží a skvělá dynamika koncertu vytvářela patřičné napětí snoubící se s “ECM” soundem. V druhé části koncertu došlo i na výraznější hrátky s elektronikou a preparaci klavíru, musím však přiznat, že v těchto abstraktních krajinách má pozornost poněkud opadla. Když se však bubeník vrátil od vibrafonu k bicím, opět se nahodil motor koncertu a hudba najednou začala být melodická a srozumitelná, byť ne na dlouho. Přitáhla mě však zpět do dění a následné prokládání volnými improvizacemi jsem si již dokázal více užít. Velmi zdařilé vystoupení!
Juliana Venter a Rolf-Erik Nystrøm pro mě byly prozatím dvě zcela neznámá jména. A to byla velká chyba! Rolf-Erik je totiž jedinečný saxofonista, objevitel nových technických a zvukových možností hry na saxofon. Premiéroval více než 150 děl pro saxofon, stal se sólistou řady předních světových orchestrů, podílel se na více než 120 albech a Juliana vystudovala operní zpěv a hru na klavír. Její umělecký záběr zahrnuje notovanou i improvizovanou hudbu, klasické i rozšířené vokální techniky, soudobou hudbu, noise, jazz, barokní hudbu, lidovou hudbu z Norska, jižní a západní Afriky a střední Asie, arabskou, japonskou a čínskou tradiční hudbu, rock i pop. Toto spojení hlasu a saxofonů bylo vskutku magické a nesmírně expresivní. Za mě největší překvapení prvního dne festivalu a toto interesantní a objevné vystoupení jsem si nesmírně užil. Altka chvílemi zněla jak flétna, hlasové polohy létaly od řevu po čistý zpěv a hrála se zhudebněná poezie i barokní skladby. Rolf-Erik navíc oplývá neotřelým charizma a koncert vtipně komentoval a uváděl. Nebál se ani namočit svoji sopránku do mísy s vodou, aby dosáhl kýženého zvuku.
Deathprod nebo-li Helge Sten, norská legenda temného ambientu a dron-noisové scény, systematicky zkoumá krajní polohy zvuku a možnoti, které toto médium nabízí – především to, jak dokáže zvuk ovlivnit místo, ve kterém vzniká a ve kterém se šíří. Poslech Deathprodovy hudby ve vhodném prostředí a vhodné intenzitě hraničí téměř s fyzickým prožitkem. Opravdu tomu tak bylo, nicméně na mě tato hluková stěna ve které se 20 minut “nic nedělo” a až pak nás z letargie a usínání vytrhly hlukové vlny podpořené mlhou a vydatnými strobo efekty, příliš nezapůsobila. Toto koupání ve zvuku/hluku mi příliš nesedlo.
Rian Treanor a Keira Fox si připravili další z neotřelých vystoupení v rámci rezidenčního projektu festivalu. Zběsilá smršť beatů nás nemohla dostatečně připravit na ztělesnění šílenství performerky Keiry, která se na pokraji hraného zbláznění pohybovala mezi diváky se “zrcadly”, za vydatné podpory strobo osvětlení. Určitě nic pro epileptiky. Tento neotřelý bonbónek jsem si vcelku užil.
Abacaxi zakončili tento dlouhý večer další ze svých pověstných nespoutaných spanilých jízd a i přítomnému psisku v publiku se tento nekompromisní nářez musel líbit! Parádní tečka za hutným hudebně a vizuálně pestrým prvním dnem tohoto festivalu neotřelé hudby. Bravo!
Fotky: Kuba Jíra