Vernisáží dne 5. května 2023 v 17.00 začíná v Židovském domě v Boskovicích výstava slovenského výtvarníka Dušana Scholtze s názvem „Feldův vlak / Different Trains„. Košický umělec tak reflektuje holocaust, a to skrze symboliku železnice a vlaků, v nichž byli Židé odváženi v transportech do Osvětimi a dalších koncentračních táborů.
Série obrazů s názvem Different Trains ilustruje v opakujícím se motivu vagónů stejnojmenné ikonické dílo hudebního minimalismu, jehož autorem je Steve Reich. „Děj mojí série tvoří koláže, jejichž základem jsou účetní razítka jako symbol byrokracie a zdánlivě strohého řádu v protikladu k lidským emocím a utrpení,“ doplňuje autor. „Po dokončení Different Trains ve mně zůstal silný pocit čehosi nevyřčeného. Opakující se motiv vagónů vytvořený z účetního razítka jako by čekal na konkrétní příběh. A tak jsem ho zasadil do příběhu Ľudovíta Felda, košického výtvarníka, na jehož život měla velký dopad druhá světová válka.“ Ten byl v roce 1944 společně se šestnácti tisíci Židů z Košic a okolí deportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, ve kterém díky svému výtvarnému talentu, neboť se stal osobním kreslířem doktora Mengeleho, dokázal přežít. „Je jedním ze symbolů Košické moderny a jejích přesahů, od kterých se jako soustředěný šermíř před výpadem vždy odrážím do hájemství tvorby,“ dodává Dušan Scholtz.
Po vernisáži 5. května pak v 18.00 vystoupí se svým sólovým projektem „ZenSax“ slovenský saxofonista Ján Kopčák. Návštěvníky čeká ambientně laděná hudba až meditativního či hypnotického účinku, umocněná speciálními efekty a živými samply.
Židovský obecní dům
Boskovice 6. 5 – 26. 6. 2023
Vernisáž: 5. 5. 2023 v 17.00
18.00 Koncert – Ján Kopčák: ZenSax
vstup volný
Dušan Scholtz
Dušan Scholtz se narodil v Košicích 3.července 1974. Vystudoval obor Fotografie na SOU služeb. Od roku 2012 žije a tvoří ve Starém Trebejově. Náměty jeho prací jsou především postřehy ze všedního života vůkol nás, které vyhmátne a ozvláštní vlastní poetikou. Zpodobňuje příběhy z hospod, ulic, smetišť, příběhy vášně a radosti, zachycuje ovzduší sladkobolného umění žít. Onu chvíli, kdy začíná malovat, přirovnává k dlouho vyluhovanému čaji, v němž se pak kapka citrónu rozsvítí jako žárovka.
Ľudovít Feld
Geniální kreslíř a grafik, brilantní znalec dějin umění, učil výtvarnému řemeslu mnoho košických umělců. Nabádal je, aby tvořili hlavně srdcem. Malý velký muž, který přežil Osvětim. Narodil se 19. března 1904 do židovské rodiny jako jedno z devíti dětí. V osmi letech přestal růst. Diagnoza lékařů zněla: hypofyzární trpaslictví. To se ale nijak nemohlo promítnout do jeho uměleckého nadání. Studoval na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Do Košic se vrátil v roce 1933. O dva roky později zakládá soukromou výtvarnou školu. Jenže v roce 1944 je jeho rodina deportována do Osvětimi. I když on na seznamu nebyl (zapisovatelka jmen byla údajně jeho žačka, a tak svého učitele záměrně vynechala), Feld rodinu nechtěl opustit a přihlásil se do transportu dobrovolně. V Osvětimi posléze zahyne dvacet jeho příbuzných, včetně rodičů, šesti bratrů a sester. Ľudovít coby číslo A 7740 a jeho sourozenci Ignác a Frida se dočkali konce války. Nebýt jeho kreslířského talentu, pravděpodobně by nepřežil. Jeho trpasličí vzrůst upoutal pozornost doktora Josefa Mengeleho. Osvětimský anděl smrti ho nejdříve zařadil mezi děti, ale když zjistil, že jde o nadaného umělce, udělal si z něho svého osobního kreslíře a malíře. Když Němci v Osvětimi začali před útěkem na konci války zabíjet vězně, zachránil Feld 15 dětí, se kterými byl v baráku. Deset dní a nocí se spolu ukrývali pod nejspodnějšími pryčnami. V zimě a bez jídla. Vydrželi, a zachránili si tak život. Po válce žil nejprve v Bratislavě a v roce 1949 se vrátil do rodných Košic. Čile vystavoval a nadále učil a vedl kurzy pro grafiky a výtvarníky. Zemřel 18. května 1991 ve věku 87 let.
Different Trains
Pokud se kdy nějaké umělecké dílo dokázalo vypořádat s hrůzou holocaustu, pak to byla třívětá skladba Different Trains. Americký skladatel Steve Reich se v ní vrací do 40. let, kdy jako chlapec musel často cestovat vlakem mezi New Yorkem, Chicagem a Los Angeles. „Kdybych žil tehdy v Evropě jako Žid, jel bych pravděpodobně trochu jiným vlakem, nejezdil by tam a nazpět jako ve Spojených státech, ale jenom tam, jedním směrem, a o tom jsem chtěl mluvit,“ vyjádřil se autor. Základním hudebním materiálem skladby jsou melodie zdokumentovaných hlasů lidí, kteří tehdy žili – ať už strojvedoucího lokomotivy, nebo přímých svědků holocaustu. Prostřednictvím slov přeživších popisuje transporty smrti. Je to Reichova vnitřní úvaha. Velmi silná, citlivá, ale ne patetická. V závěrečné části dochází ke smíření – válka je u konce. Je to výjimečná, doslova ikonická skladba, velmi důležitá v dějinách nejen tvorby pro smyčcová kvarteta, ale v dějinách samotné hudby vůbec.
Ján Kopčák
Ján Kopčák působí jako pedagog, skladatel a instrumentalista, který se kromě sólových aktivit věnuje také hraní s dalšími slovenskými jazzovými, bluesovými i popovými či rockovými interprety. Objevil se také na nahrávkách multiinstrumentalisty Pippa Corvina, Černohorce žijícího ve Vídni. Spolu také na značce Hevhetia vydali výtečné album The Long Bright Dark, jež patřilo k nejsilnějším hudebním počinům ve střední Evropě za loňský rok.
Židovský obecní dům Boskovice, Bílkova 7
Kurátor: Jan Hocek
tel. +420 604 981 869
Projekt je podpořen kulturním grantem města Boskovic.