V roce 2021 natočilo Czechoslovak Chamber Duo pro vydavatelství Hevhetia vpravdě objevné album „Son of the Homeland“ s hudbou pozapomenutého skladatele a dirigenta, bardějovského rodáka Bély Kélera (1820-1882). Vloni Hevhetia ve spolupráci se Společností Bély Kélera vydala knihu „Béla Kéler – maestro z Bardejova“, v níž se šarišským rodákem, který dobyl Evropu, zabývá právě člen Československého komorního dua, houslista PAVEL BURDYCH. A to vskutku zevrubně, hluboce badatelským způsobem… Připomínám jen, že právě Béla Kéler je skutečným autorem slavného „Uherského tance č. 5“ Johanessa Brahmse!
Slovensko-anglický text je rozčleněn do kapitol, jež chronologicky sledují celý život a dílo umělce. Sledujeme jeho stoupání po kulturním a společenském žebříčku; podotýkám, že plně zasloužené. Kéler byl zarputilec a dříč. A jeho snaha o uměleckou kvalitu, ba až dokonalost, se snoubí také s puntičkářstvím ve vedení účtů a podobně. Byl sám sobě účetním, a to velmi schopným. A patřičně strohým. Mohl by se proto jevit jako suchar, a také jím pravděpodobně do jisté míry byl. Ale jeho hudba je plná hravosti, radosti, tance; jakoby do ní promítal to pravé já, tu pravou osobnost milující život. Tak na mne po přečtení knihy Kéler působí…
Kélerova muzikantská kariéra stojí za přečtení. A vězte, že ani na okamžik nepocítíte závist. Jedl pořádně tvrdé krajíce, a ne vždy byly namazány máslem. A často padaly na zem, samozřejmě tou blbou stranou. Úspěch vyvěrající z nesmírné tvůrčí píle a erudice byl sice vyvážen slušným živobytím, ale za cenu dokonce i podlomeného zdraví. Ať už sklízel úspěchy většinou v dlouhodobějších angažmá ve Vídni, Budapešti, Amsterodamu, Wiesbadenu (zde jako dirigent slovutného lázeňského orchestru působil v různých etapách života úctyhodných 25 let!), Londýně, Manchesteru, Curychu, Hamburku, Berlíně, na Světové výstavě v Paříži atd.etc., nikdy se nekoupal ve slávě, nikdy z ní nežil; s přibývajícími roky na sebe byl naopak čím dál více umělecky přísnější. Byl to pravověrný profesionál každým coulem!
Pro autora Pavla Burdycha to muselo představovat mravenčí badatelskou práci, jíž pak musel vtisknout konečný tvar v podobě nejen odborného textu, ale též story, která je kořením každé knihy. Častým vkládáním citací zároveň rytmizuje a oživuje text. Tady bych měl malou, ba marginální výtku: občas se stává, že nejdříve se vyjádří vlastními slovy a posléze cituje skladatele de facto totožně. Takové spíše stylistické nedostatky jsou ale zcela smeteny detailní faktografií, jež v závěru vrcholí (jako u dobrého hudebního díla). Oním vrcholem je seznam všech Kélerových skladeb s přesným datováním, názvy a charakteristikou. Děl s opusovým číslem je 139, neočíslovaných je též přes sto. (Tady by mohlo dojít ještě k případným objevům.) Jde především o komorní a orchestrální taneční kusy (polky, valčíky, mazurky, čardáše…), pochody, písně, lyrické obrázky a předehry.
Na Slovensku již prezentace knihy proběhla na vícero místech. U nás se tak stane 27.dubna v 18.00 v Městské knihovně v Praze. Samozřejmě s účastí autora a vydavatele. Jste srdečně zváni.