Švédský hornista Håkan Nyqvist a jeho ansámbl HORNCRAFT je v jazzovém světě opravdu jedinečný! V sestavě jsou dva (v minulosti dokonce tři!) lesní rohy. Letos na značce Prophone Records, která je součástí globálního vydavatelství Naxos, vyšlo nové album tohoto souboru „Inside Looking Out“…
Håkan Nyqvist, ročník 45, má nesmírně mnoho zkušeností z hraní v různých jazzových souborech jako hornista a trumpetista. Jmenujme třeba Swedish Radio Jazz Group, Bernt Rosengrens Storband resp. Oktett, Nogenja, Dynamite Brass; spolupracoval s Thadem Jonesem, Melem Lewisem, Gilem Evansem, Georgem Russelem, Kennym Wheelerem, Larsem Gullinem, Perem Henrikem Wallinem či Nilsem Lindbergem. Na několika turné hrál v trumpetové sekci u Jamese Lasta. Padesátileté působení na jazzové a easy-listening scéně se pochopitelně promítlo i do jeho autorských projektů; souborový zvuk je hravý, barevný, výrazně harmonický, s jemnými aranžemi, silnými melodiemi a výtečnými výkony sólistů.
Takový je i ansámbl Horncraft, který Nyqvist založil ve Stockholmu v roce 2002. Obklopil se plejádou švédských jazzových instrumentalistů; jádro tvoří hornisté, zprvu to byli tři hráči, nyní jsou dva – vedle lídra ještě Eva Tea Lundberg. Žesťovou hutnost posilují trombonista Sven Berggren a trumpetista i křídlovkář Erik Palmberg. Ten je společně s pianistou Torbjörnem Gulzem a saxofonistou Örjanem Hulténem (který střídá sopránku a tenora) nejfrekvetovanějším sólistou. Na albu již nehraje dlouholetý bubeník Peter Danemo, kterého vystřídal neméně zdatný Henrik Jöderberg. Rytmiku pak utvrzuje kontrabasista Filip Augustson.
Album „Inside Looking Out“ obsahuje osm kompozic, jejichž společným jmenovatelem je fúze hard bopu, cool jazzu a easy-listening. Většinu napsal lídr Nyqvist. Jsou svěží, melodické, s patřičným odpichem dechů, s bohatými témbry a řetězením sólových chorusů. Moc se mi líbí tepavá „Paswords“, v níž se vyznamenávají kromě pianisty také kontrabasista a trombonista. V barevně zahuštěné „Episodes“ se střídá Palmbergova trubka a křídlovka s lídrovým lesním rohem. V hardbopové svižnůstce „Abundance“ s říznými sazbami nechává o sobě řádně slyšet rytmika, včetně eruptivních vyhrávek bicích a kontrabasového sóla. Album vrcholí závěrečnou nabluesovělou parádou „Seagulls“ se šťavnatými sóly (trombon, tenorsax a piano).
Bohužel obě převzaté skladby, byť skýtaly příležitost pojmout je s novou silou, mne zklamaly. Coltraneovu baladickou perlu „Naima“ Horncraft rozmělnil v easy-listening nevzrušivost. A to i navzdory snaze sólisty Hulténa se sopránkou o niterný, milostný tón; ten je ale příliš sladký, a tím poněkud plytký. Stejně tak z balady „I´ve Seen“ Larse Gullina, legendy švédského jazzu (bohužel v roce 1976 zemřel na infarkt po dávce metadonu při léčbě heroinové závislosti ve věku 48 let), zbyla jen unylost; velká škoda, protože Palmbergovi ani Lundbergové v sólových partech nelze upřít instrumentální um.
Navzdory tomu je ale na tomhle albu stále co poslouchat…
