V prosinci vyšlo u experimentálního labelu Ma Records nové album pozoruhodného souboru UTHANDO. Zove se trochu tajemně „Nenutits“. Vzhledem k tomu, že se tahle kapela chystá na květnové turné, jež vyvrcholí vystoupením dokonce na Pražském jaru (!!!), je navýsost aktuální o novince napsat…
Titul „Nenutits“ je v pořadí druhým počinem; eponymní debut jsme tu ostatně recenzovali. A velmi vřele. Pokud to tehdy byla tuzemská hudební událost, nyní to platí dvojnásob! Kolektivní improvizace septeta tu působí více jako propracované kompozice, což byl záměr. „Zatímco předchozí deska vznikala poněkud punkověji, nové album bylo jasněji připravené, chtěli jsme nahrát to, co vzešlo z naší rezidence v Paříži,“ říká v rozhovoru pro ČRo Jazz kontrabasistka Klára Pudláková. (Pařížský pobyt kapely se uskutečnil vloni na Jaře.) Nový repertoár byl ovlivněn kompozičními ambicemi členů kapely, které se projevily ve všech devíti skladbách alba. Sepětí volné improvizace s písňovou formou a komponovanými kolektivními sekcemi je neobyčejně zdařilé. Je tu také patrný vliv soudobé vážné hudby, což pochopitelně vyžaduje „aktivního posluchače“ a basistka pokračuje: „Ta hudba může být náročná emocionálně, i co se týká nároku na soustředěnost.“ To vše mohu potvrdit. Ale o to intenzivnější silou tato nahrávka na posluchače působí, pokud se s ní plně ztotožní!
Septeto tvoří:
- Jana Havláková – housle
- Jan Michálek – saxofon
- Anežka Matoušková – vokál
- Kateřina Vacková – vokál
- Klára Pudláková – kontrabas
- Jan Pudlák – piano
- Jakub Švejnar – bicí
Ve všech devíti skladbách protagonisté velmi nápaditě a neotřele pracují s vokály, instrumentálními hlasy, dynamikou a rozličným výrazivem. Leckdy to evokuje americký spirituální jazz, který v 60. a 70. letech razili např. Charlie Haden, Archie Shepp, Bobby Hutcherson, Pharoah Sanders či Charles Mingus. Nejmarkantněji v úvodním tracku „Běh nefideksja“. Ovšem soubor Uthando je přece jenom evropský (byť s odkazem na Afriku už samotným názvem), ale výrazně též slovanský. A to především tam, kde převládá lyrická melodičnost. Tedy s výjimkou závěrečné skladby „Nesmíš mě nutit“, kde africké konotace jsou očividné.
Vrcholy? Bezesporu bezmála devítiminutová „Music for Uthando“, kde je proměnlivá, vskutku soudobá lyrika a vzletnost posléze zdramatizována (ale nezadupána) až k free jazzu. Výtečná je „Love And Dance“ s rytmizovaným šeptem v úvodu, až rockovým tahem, zběsilým vyklenutím (především díky pianu), posléze lyrickým neklidem, který je jen příslovečným klidem před bouří, a to opět freejazzovou. A pak je tu vskutku sugestivní „Smíření“ (mimochodem nejdelší kompozice alba – 9:14), v níž se střetává navýsost vzrušujícím způsobem minimalismus, progresivní jazz a komorní vážná hudba…
P.S. Ale aby nedošlo k politováníhodnému omylu: Celé album si zaslouží absolutorium!
