Ve středu 22. března propuklo nefalšované Jaro na Jazzovém gauči v klubu Suterén v jihomoravském Blansku! Jaro, které mělo sílu žhoucího Léta! Vystoupil zde totiž PAVEL ZLÁMAL se svojí improvizační úderkou BRÜNNWERK…
Byť v obsazení lokálně autentického hudebního projektu hravých mistrů jazzové improvizace (jak se sami aktéři charakterizují) došlo ke dvěma změnám, poezie všedního dne ve spojení s avantgardním jazzem vyhřezla z pódia v plné hutnosti a šťavnatosti. Básník, recitátor, mistr proklamace a performance Petr „Rybíz“ Toman měl za sebou (na rozdíl od prezentace souboru na loňském Czech-Slovak Jazz Showcase v Brně) místo kontrabasisty Juraje Valenčíka Vladimíra Micenka a za akustickým pianem zaskočil za nemocného Martina Konvičku Petr Kovařík. Pod kuratelou saxofonisty a klarinetisty Pavla Zlámala cedili pot Jaroslav Šťastný s „vesmírným modulem“, jak nazval Zlámal jeho elektronické klávesy, a bubeník Kristián Kuruc.
„Twinkle, Twinkle, Little Star, Show Me, Bože, who you are…“ – tak tahle slova, jež na pódiu s vášní i výčitkou vyslovoval frontman Toman, jsem si pokládal i já, a to na adresu tělesa, jež si před mýma očima a ušima rozverně hrálo, vtipkovalo a nic jim nebylo svaté. Jenže za tímhle vším se skrývala notná dávka improvizačního umu a vůbec ryzího muzikanství i odkazu básnického nonsensu, dada, surrealismu, symbolismu a satiry.
Kapela zhusta využívá řízenou improvizaci; proto ta kuratela Pavla Zlámala. Střídá freejazzové změti nejen s cool pasážemi, šmrncnutými soudobou vážnou hudbou, ale ještě častěji s propracovaným fusion evokujícím soubory Milese Davise raných 70.let, včetně, groovů, polyrytmů či psychedelických a space zvuků (za což Brünnwerk vděčí Šťastnému). V roli sólisty samozřejmě exceluje Zlámal, ale také pianista se nenechal zahanbit. Mezi hudebníky panuje ta nejvyšší míra dorozumění, interakce nejen mezi sebou, ale také celku s taktovkou Zlámala. Uvnitř dynamicky, rytmicky i výrazově proměnlivého dění vzniká až hmatatelné pnutí a navenek napětí síly studené války.
A Toman? Prostě skvělý! Pominu-li textovou stránku, jež pobaví i vyvolá mrazení, ba i třeba malinko znechucení, jazzofil si přijde při jeho interpretačním projevu na své. Zjednodušeně řečeno: jako vokalista exceluje někde mezi Kurtem Ellingem a Philem Mintonem. To musíte prostě slyšet!