Newyorský vibrafonista a skladatel SIMON MOULLIER je rodilý Francouz; narodil se v Nantes a vyrůstal u moře na severozápadě Francie. K moři si zachoval hluboký citový vztah, takže není divu, že na svém třetím albu „Isla“ mu vzdává hold. S návratem ke svým kořenům se zároveň obrací i k jazzové tradici, tj. ke swingu, be bopu a cool jazzu. Ovšem invenčně, s jistou dávkou moderny…
Simon Moullier studoval zprvu klasické bicí nástroje, a to na konzervatoři v Nantes. Bakalářská studia pak dokončil již ve Spojených státech na Berklee College of Music, kde byl jeho vedoucím pedagogem trumpetista Darren Barrett. Magisterská studia absolvoval posléze v Thelonious Monk Institute např. u Herbieho Hancocka a Wayna Shortera. Od té doby sdílel newyorská pódia a nahrávací studia nejen s nimi, ale též s Busterem Williamsem, Geraldem Claytonem, Markem Turnerem, Kendrickem Scottem, Miguelem Zenonem, Daynou Stephens či Nicole Glover. Na podzim 2020 vydal svoje debutové album „Spirit Song“ s výtečným post-bopem hraným v kvintetu, v červnu následujícího roku přišel s triovou deskou plnou standardů a ikonických jazzových fláků „Countdown“, vysoce ceněnou kritiky.
Na novince hraje pro změnu kvarteto, a až na dvě výjimky je cele autorské; vedle lídra s vibrafonem je tu pianista Lex Korten (Tyshawn Sorey, Caroline Davis, Ari Hoenig, Dayna Stephens…), kontrabasista Alexander Claffy (Orrin Evans, George Burton, Justin Faulkner, Duane Eubanks…) a Moullierův dvorní bubeník Jongkuk Kim (jinak Daniele Germani, Justin Salisbury, Ethan Helm, Cosimo Boni…).
Více než padesátiminutové album, které vyšlo nejen digitálně a na CD, ale také na vinylu, představuje vyrovnanou kolekci osmi skladeb. Jako první zazní „Empress of the Sea“, lyricky melodická, cooljazzová skladba, jež evokuje, kterak je „moře plné krásy a tajemství“, jak se vyjádřil sám autor. V následující, titulní „Isla“, již to moře také bouří, a to skrze šťavnatý hardbop; zde se naplno projevuje jedinečný způsob Moullierovy hry na vibrafon, neboť záměrně potlačuje jeho zvonivou zvukovou škálu a zní pak místy jako marimba. Vynikající sólo tu vystřihne také pianista. V intenzivní citůvce „You Go To My Head“ si vibrafonista při sóle jarrettovsky pobrukuje, blýskne si kontrabasista. „Enchantment“ je sycen lehounkými groovy, vibrafon evokuje chvílemi elektrické piano, rytmika tu parádně šlape, basové vyhrávky jsou přímo výstavní! Tato skladba, stejně jako ona titulní, je inspirována autorovými vzpomínkami na čas strávený na jednom ostrově u pobřeží Bretaně. „Je to velmi divoké místo, kde příroda vítězí,“ dodává Moullier. Následuje ellingtonovka „Moon Mist“, skvostně nabluesovělá; v této souvislosti vibrafonista poznamenává, že tahle balada mu „vstoupila do podvědomí prostřednictvím alba September Afternoon Donalda Byrda…“ Naopak v případě vlastní skladby „This Dream“ s čerstvými groovy a stoupající intenzitou se Moullier nechal inspirovat (považte!) Radiohead. Následující bopová svižnůstka „Phoenix Eye“ solidně uhání, umocněna strhujícími sóly. Ale to ještě není finále alba. To představuje milostně lyrický kus „Heart“, ovlivněný emocionálním hudebním světem legendárního Miltona Nascimenta…
Neobyčejně svěží nahrávka, vskutku!
