Od počátku roku se v Kanadě urodily mnohé zajímavé jazzové tituly. Přináším alespoň tu nejsilnější čtveřici z nich. Představují čtyři světové strany současného jazzu…
Operátor Avi Granite
První z nich je nové, v pořadí třetí album sexteta AVI GRANITE 6, jež se zove „Operator“. Tento torontský soubor založil kytarista, improvizátor a skladatel Avi Granite, jehož současný domov je ale New York. Zde vede kvarteto Verse a experimentální uskupení Graphic Tongue. Je zakladatelem a jediným vlastníkem labelu Pet Mantis Records, kde také nové album 24.února vyšlo.
Nahrávku pořídili aktéři v té nejlepší formě v listopadu 2019, protože byli čerstvě rozehraní po velkém kanadsko-americkém turné. Jenže vydání znemožnila pandemie, takže se tak stalo až nyní, a samozřejmě následovala koncertní šňůra po Kanadě. Tamní publicisté považují toto album přímo za zjevení a já jejich nadšení do jisté míry sdílím. Tou mírou myslím fakt, že podobně laděných souborů jsem už slyšel celou řadu; to ovšem nic nemění na kvalitě jejich hudby!
Sexteto tvoří tito instrumentalisté:
- Avi Granite – kytara
- Jim Lewis – trubka
- Peter Lutek – saxofony
- Tom Richards – trombon
- Neal Davis – kontrabas
- Ted Warren – bicí
Na nevelké, ale zhutnělé ploše 37:30 se nachází osm autorských skladeb lídra. Jejich společným jmenovatelem je neobyčejně svěží fúze neworleánské brass music, free jazzu, jazz-rocku a funkových groovů. Byť je šéfem kytarista, netlačí se dopředu, spíše zahušťuje a koření šťavnatou rytmiku a dechové sazby. Sóla vypálí vlastně „jen“ ve dvou skladbách – „Ubiquitous Miles“, kde ale stejně vévodí ve shodě s titulem trumpetista, a hlavně v bezmála sedmiminutové řízné svižnůstce „Misanthropic Vindaloo“; zato ale s plnou parádou! Jsou tu ale i lahůdky jako „My Sunken Ship“ s náladou bezmála neworleánsky funerální v kontrastu s neklidnými bicími, neobvyklými frázemi prošpikovaná „Good Deal“ či závěrečná „Many Bowls“ s nejčerstvější freejazzovou šťávou a závěrečnou erupcí bicích a trombonu. Ovšem celé album stojí za hřích!
Ansámbl ze skleníku
3.března vydal svoje debutové album GREENHOUSE ENSEMBLE z Montrealu; zove se „Rez-de-chaussée“ (Přízemí). Toto septeto představuje sedm začínajících hudebníků z provincie Québec:
- Camille Brousseau – housle
- William Lussier – trubka a křídlovka
- Roxane Reddy – vokál, zpěv
- Louis-Martin Ruest – kytara
- Christophe Magnan-Bossé – piano a el.klávesy
- Benjamin Lavoie-Doyon – kontrabas
- Simon Desrosiers – bicí a perkuse
Navzdory zeleně opeřeným členům patří soubor k největším překvapením (nejen) v Kanadě; však se již letos bude prezentovat mezinárodně, a to díky účasti na tradičním jazzovém veletrhu Jazzahead! v Brémách, který se bude konat ve dnech 27. – 30.dubna.
Jedinečná instrumentace vnáší do hudby ansámblu nejen výrazivo moderního jazzu, ale také neobvykle měkké, prosvětlené či folklórně syté barvy; kontrast bohatých barev a mladistvého ženského hlasu se syrovostí je největší devízou tohoto mladého uskupení. I když je CD označeno jako EP, jeho stopáž je vlastně na úrovni mnohých regulérních alb – 36:30. Jde o vyrovnanou kolekci sedmi autorských skladeb, prokvetlých nejen instrumentálními hlasy, ale též vokálem, který sound zjemňuje. Ovšem některé bych ale přece jenom rád vypíchnul. „Beyond Me“ se skví výtečným sólem trumpetisty a překvapivě drsnou kytarou, „Medina“ se vyznačuje vlivy arabské melodiky, proměnlivou dynamikou a parádní gradací, závěrečná (a nejdelší – 8:32) „Lucioles“ (Světlušky) je postavena na střídání lyrických a emotivních ploch s vynikajícími sólovými chorusy piana, houslí a bicích.
Smolný jazz? Ani náhodou!
Se svým druhým albem přišlo 10.března REDLINE TRIO; nahrávku „Underdog“ vydal digitálně a na vinylu label Chronograph Records. Trio z Calgary (místo piana je tu tenor saxofon) hraje tradičnější jazz, vycházející ze swingu a be bopu. A na novince je posíleno o dva další instrumentalisty. Takže na desce de facto hraje toto kvinteto:
- Mark De Jong – tenor saxofon
- Steve Shepard – kontrabas
- Jeff Sulima – bicí
- Brad Turner – trubka (obrovský talent z Vancouveru)
- Steve Hudson – piano (z New Yorku)
Straight-ahead jazz, opravdu nestoudně přímočarý a nekomplikovaný, je v jejich podání zábavný a nemůže urazit žádného jazzofila. V průběhu uplynulých šesti let, kdy působilo Redline Trio jako rezidenční soubor v Betty Lou´s Library v Calgary, se aktéři náramně sehráli. Kromě již zmíněných hostů, kteří figurují na nahrávce, s nimi spolupracovali i kontrabasistka a vokalistka Brandi Disterheft, pianista a skladatel David Braid či básník Quincy Troupe a básnířka Sheri-D Wilson.
Více než čtyřicetiminutové album obsahuje šest skladeb; autorsky přispěli všichni protagonisté. Hrají s lehkostí a zaujetím, je radost je poslouchat, a přitom třeba relaxovat se sklenkou dobrého moku. Úvodní „No Limes for Jeffery“ solidně uhání, kapela swinguje, přičemž sazby dechů mají blízko k hard bopu. Zasólují si všichni, a je to moc fajn. Kromě dalších šťavnatých jízd v „The Waltz“ a závěrečné „Underdog“ si tu vychutnejte také melodické kusy baladického charakteru, v nichž o solidní sólové chorusy taktéž není nouze. A třeba v „Galactic Diamonds“ (nejdelší kompozici alba – 8:40) se prodere na světlo i solidní hard bop a díky závěrečnému klavírnímu sólu i blues…
AstroJazz ze západní Kanady
A máme tu nejsoučasnější jazzový sound! Okteto ASTROCOLOR, jež bylo při udílení cen Western Canadian Music Awards 2022 vyhlášeno jako Instrumentální soubor roku, kombinuje prvky jazzu, psychedelie a elektroniky. Výsledkem je žánr, který se přiléhavě nazývá AstroJazz. Jako číslo 1 je takto označeno album „Moonlighting“, jež teprve vyjde; stane se tak 31.března díky labelu Amelia Recordings. Experimentálně pojaté jazzové improvizace ve spojení s hypnoticky se opakujícími figurami a leckdy triphopovou náladou evokuje něco mezi St.Germain, Air a Massive Attack. Za takový sound nesou zodpovědnost tito hudebníci:
- Neil James Cooke-Dallin – syntezátory, el.piano, perkuse, kytara
- Anand Greenwell – saxofon
- Andrew Poirier – kytara
- William Farrant – baskytara
- Chris Mackenzie – kytara, baskytara, klávesy
- Piers Henwood – piano, kytara
- Amrit Basi – bicí, perkuse
- Thomas Shields – syntezátory
& hosté
- Lindsay Bryan – hlas
- Paul Kannaspuro – flétna
Stopáž není sice nic moc (32:34), ale naštěstí je zde muziky hodně, a kapela se tak vyhnula případným prázdným místům. Kolekce deseti autorských skladeb tak parádně odsejpá. Leckde zjednodušuje rytmickou linku disco, do níž se ale vkrádá rebelující kytara (úvodní „Star Swing“), zazní i zvukově vycizelovaný pop-rock („Spacewalk“), směs space soundu s trip hopem („Singularity“), potemnělý trip hop rozpuštěný v istrumentální pohodovce („Night Flight“), hutný tep („Folding Time“), jazz-rock („Sea of Tranquility“) či pop-jazz (závěrečná „Coming Home“). Myslím si, že taková hudební produkce by mohla být úspěšná i komerčně…
