Bylo to právě v paláci Akropolis, kdy na sebe David Kollar a Arve Henriksen poprvé narazili v rámci festivalu Spectaculare. Ihned poté navázali intenzivní kontakt a spolupráci, jejímiž plody jsou již tři desky s postupnou kvalitativní gradací. Jak jejich napojení bude po dlouhých třech letech fungovat naživo si přijeli vyzkoušet do Prahy, kde se ve společném duu 24. února 2023 představili publiku vůbec poprvé.
Tři mikrofony připravené pro Arveho, k tomu stůl plný různých krabiček a počítač. David měl také stůl plný různých udělátek s počítačem a navíc klávesami, což dávalo napovědět, jak moc se bude během koncertu pracovat s různorodým zvukem. K tomu měl David samozřejmě ještě připraveno několik pedálů na podlaze a tři kytary, které dle potřeby hudby střídal. Po příchodu na scénu se hned jali rozvinout slastně líbezný zcela akustický úvod na téma poslední desky A Sense of Destiny. Následně se nálada výrazně proměnila a do popředí se dostala elektronika. Arve nasadil dusítko a vydatně moduloval zvuk trubky pomocí efektů. David rozjel elektro beaty s občasnými subbasy a očividně si tuhle část momentální spontánní tvorby značně užíval. Když se chopil kytary, začal vytvářet zvukomalebné plochy, které vrstvil nad již tak výživný základ a intenzitu momentu kongeniálně vygradovali. Když Arve přidal zpěv, najednou jsem měl pocit, že jsme se ocitli v duchovním prostoru. Ještě než se opět přesunul k elektronice stihl zahrát na piccolo trubku a znovu přidal trochu zpěvu, zatímco David se na pár momentů chopil smyčce, s nímž je bravurní. Nakonec se dostali do zcela akustické polohy a vytvořili krásnou písničku.
V pauze mezi skladbami se ozval kašel z publika, čehož se Arve hned chytil a začal vtipnou improvizaci kašlem na pódiu. Náramně pobavil nejen sebe a Davida, ale i publikum. Navíc to byla skvělá vsuvka k již hrajícím zvukům ptáků z následující meditativní improvizace a dalšímu nádhernému výletu do uklidňujících zvukových krajin. Když navrch přidal alikvotní zpěv, rázem jsme se ocitli v klášteře v Tibetu nebo u pěvců z Tuvy a na závěr si mělo možnost zabroukat i publikum. V tento den bylo také nutno reflektovat situaci ve světě a další skladba tedy byla věnována Ukrajině. Free jazzem načichlý úvod a představení zajímavého vynálezu trubkosaxofonu (tělo trubky a hubička saxofonu) vedlo k improvizacím, na které si vzájemně odpovídali a vedli spolu i posluchači srozumitelný dialog, tentokráte v industriální krajince zahalené do mlžného oparu. Při rozvíjení dalších potemnělejších motivů Arve vzpomenul ukrajinské děti a v závěru nás opět potěšil alikvotními zpěvy v minimalistické rozprávce na rozloučenou.
Vystoupení sklidilo u publika zasloužený úspěch a tak nám ještě na dobrou noc zahráli svou verzi skladby Moon od Ricka Coxe. Byl to báječně strávený večer poslechem dvou fenomenálně napojených umělců s citem pro zvukomalbu. Energie, kterou ten večer předávali, se mnou souzněla.
Fotky: Romana Kovacs