THE KEITH TIPPETT GROUP – How Long This Time? Live 1970
Pianista a skladatel Keith Tippett (1947-2020) byl naprosto ikonickou postavou britského jazzu a improvizační scény. Krom toho se nesmazatelně zapsal do srdcí milovníků progresivního rocku svou účastí na albech In The Wake of Poseidon, Lizard a Islands revolučních King Crimson. Rodák z Bristolu se ve svých dvaceti přestěhoval do Londýna, kde se mu po počátečním perném období podařilo nastartovat svou jazzovou kariéru. Na Barry Summer School Jazz Course ve Walesu pak potkal své vrstevníky, saxofonistu Eltona Deana, trumpetistu Marca Chariga a trombonistu Nicka Evanse, s nimiž v roce 1968 založil svůj první sextet. Hráči na basu a bicí se střídali, na prvním albu You Are Here… I Am There (Polydor 1970) to byli Jeff Clyne a Alan Jackson. Pro nahrávání druhého album Dedicated To You, But You Weren’t Listening (Vertigo 1971) byla sestava ještě rozšířena, takže vedle pianisty a dechové sekce (která se už koncem roku 1969 stala také součástí experimentálních Soft Machine) tu hrají bubeníci Robert Wyatt, Bryan Spring a Phil Howard, basisté Roy Babbington a Neville Whitehead, kytarista Gary Boyle a hráč na conga Tony Uta.
Nahrávky na How Long This Time? vznikly mezi jmenovanými alby v lednu a srpnu 1970 ve studiích rádia BBC v Londýně. S kapelníkem tu hrají stálí členové sexteta Elton Dean (altsaxofon a saxello), Marc Charig (kornet) a Nick Evans (trombón), na lednovém session pak Jeff Clyne s kontrabasem a baskytarou a bubeník Trevor Tomkins, v srpnu s Tippettem natáčeli Roy Babbington (kontrabas) a Bryan Spring (bicí). Tři z nahraných kapelníkových kompozic, konkrétně Thoughts To Geoff (která je tu ve dvou verzích), Green and Orange Night Park a Five After Dawn byly pak znovu natočeny v rozšířené sestavě na druhé album, dvě zbývající, tedy titulní How Long This Time? a In A Vacant Mood zůstávaly dosud nevydány v jakékoli podobě.
Všechny skladby tehdy teprve dvaadvacetiletého pianisty dokumentují jeho nesmírný tvůrčí potenciál i teprve se rozvíjeící hráčské a kapelnické schopnosti. Košatá melodická témata v polyfonii dechů a rytmické sekce jsou ukázkovým příkladem velmi originálního britského jazzu konce 60. a začátku 70. let, s jakým jen o malinko dříve přišli Graham Collier, Mike Gibbs nebo Mike Westbrook. Návaznost na americkou tradici, především Ornetta Colemana a Charlese Minguse, je znát ve vedení hlasů a sólových chorusů jednotlivých nástrojů. Ze sólistů tu vyniká hlavně Elton Dean, který už ve svých 23 letech zní na altku naprosto osobitě a zejména ve skvěle gradované Green and Orange Night Park (zde bohužel předčasně končící fade outem) předkládá nadpozemské sólo, které později zopakoval ještě ve finále dvojalba Septober Energy (RCA 1971) Tippettova padesátičlenného jazzrockového orchestru Centipede. Pianistova hra tu teprve v náznacích přináší jeho pozdější typické freejazzové rozhozy a staccata, jakési samostatné ostrůvky v harmonii ostatních nástrojů, jaké můžete slyšet i na jeho nahrávkách s King Crimson (zejména v titulní kompozici alba Islands, kde ostatně hraje i Marc Charig).
Zvuk nahrávky je ucházející vzhledem k tomu, že musela být restaurována z poměrně nekvalitních dochovaných kopií. Album, které vyšlo jako download, CD a 2LP je tedy vítaným příspěvkem do mozaiky Tippettova díla, které se později rozvinulo do podoby menších sestav jako Ovary Lodge nebo Couple in Spirit (s maželkou Julií, původně Drscollovou), velkých souborů Centipede, Ark, Tapestry Orchestra, The Dedication Orchestra a Viva La Black, nezapomenutelného účinkování v sestavách kolegů Harryho Millera, Eltona Deana, Louise Moholo-Moholo nebo Paula Dunmalla, improvizačního kvarteta Mujician, vlastního septeta a okteta, sólového hraní, klavírních duetů až kvartetů a skladeb na pomezí jazzu a soudobé vážné hudby (Linückea, The Monk Watches The Eagle).
