Na konci září loňského roku vydal pozoruhodné dvojalbum americký kontrabasista, improvizátor a skladatel WILLIAM PARKER; zove se „Universal Tonality“ a světlo jazzového světa spatřilo díky labelu AUM Fidelity. Hraje zde také na cizokrajné nástroje jako dilruba (indický smyčcový nástroj, oblíbený také u psychedelických rockových kapel na konci šedesátých let), šakuhači a donso´ngoni (tradiční západoafrická kytara).
William Parker vstoupil na hudební scénu v roce 1971 a stal se nejvyhledávanějším kontrabasistou na (nejen) newyorské avantgardní jazzové scéně (Bill Dixon, Sunny Murray, Sonny Simmons, Don Cherry, Cecil Taylor, Jimmy Lyons, Muhal Richard Abrams, Roscoe Mitchell, Henry Threadgill, Anthony Braxton, Wadada Leo Smith atd.). Nejdéle setrval v Cecil Taylor Unit (1980-1991). Etabloval se též na evropské scéně improvizované hudby (Peter Kowald, Peter Brötzmann, Han Bennink, Tony Oxley, Derek Bailey…). Je považován za nástupce Charlese Minguse a jednoho z nejvlivnějších jazzových umělců současnosti, což „Universal Tonality“ plně potvrzuje. Čtenářům Jazzportu jsem Parkera již představil vloni v roli sidemana na výtečných nahrávkách pianisty Matthewa Shippa a saxofonisty Jamese Brandona Lewise.
„Univerzální tonalita je jiný název pro lásku.“
Dvojalbum zachycuje na ploše 110 minut koncertní provedení projektu z prosince roku 2002. Záznam tedy čekal na zveřejnění celých dvacet let! A zaplaťbůh za to, že nakonec vyšel; zub času se na něm ani v nejmenším neprojevil. V šesti rozměrných skladbách hrálo s Williamem Parkerem 16 dalších vynikajících hudebníků různého věku, původu a hudebního zaměření. Mnozí se ten večer setkali na pódiu zcela poprvé. I když jim autor poskytl partituru (v podobě nádherně ilustrovaných listů, ty jsou součástí bookletu), zároveň je upozornil, že ji není třeba dodržovat. Doufal, že takto bude každý z aktérů důvěřovat svým vlastním instinktům (a instinktům spoluhráčů) natolik, že najde optimální hudební výraz v reálném čase. A povedlo se. Tento nepřetržitý proud inspirace a otevřená, hluboce vnímavá kongeniální komunikace jsou i na nahrávce přítomny naplno. Klíčovou roli v tomto opusu hrají také Parkerovy texty, a to i velmi osobní. Vokalistka Leena Conquest je zpívá, recituje nebo dramaticky vokalizuje; autor jí nechal zcela volný prostor, mohla s nimi nakládat svobodně, podle svého cítění. Parker v nich nastínil svoji životní filozofii, blízkou třeba Alainu Lockemu, Williamu E.B.Du Boisemu či Martinu Lutheru Kingovi.
A tady jsou další aktéři z pódia:
Jin Hi Kim – komungo
Miya Masaoka – koto
Billy Bang – housle
Jason Kao Hwang – housle
Joe Morris – kytara
Dave Burrell – piano
Steve Swell – trombón
Grachan Moncur Ill – trombón
Daniel Carter – dřevěné a žesťové dechy
Matt Lavelle – trubka
Rob Brown – altsaxofon
Cale Brandley – tenorsaxofon
Jerome Cooper – balafon, chiramía, el. klávesy, bicí
Roger Blank – balafon
Gerald Cleaver – bicí
První disk (62:42) otevírá skladba „Tails Of A Peacock“, v níž exceluje trombonista Steve Swell. Zpěvačka tu zpívá hodně gospelově (slyšíme „Come together“, „Hope…“). Následuje jedenatřicetiminutová plocha stěžejní kompozice „Cloud Texture (death has died today)“, ve které zpěvačka recituje, zpívá a vokalizuje procítěně i expresivně text o americké krajině viděné z rezervace, slova plná smutku, odevzdanosti i vzdoru, naděje. Naděje prýštící z hudby černých jazzmanů (citováni jsou např. Duke Ellington, Johnny Hodges, Coleman Hawkins). Z instrumentálního proudu monolitního charakteru se vynořují střídavě saxofony, sólové piano, etnické nástroje, drnčí struny, smýkají smyčce, včetně houslového sóla, trubka, kontrabas; ansámblový free jazz se proměňuje, houstne či řídne, panuje napětí, pnutí, zvukový proud graduje. Disk uzavírá více než dvacetiminutová skladba „Leaves Gathering (headed lock to tree)“ s osamělou recitací a polozpěvem v úvodu a vokální improvizací ve finále. Freejazzový tok zdobí sóla dravé trubky a tenorsaxofonu.
Druhý disk (47:24) obsahuje také tři tracky. „Silver Sunshine“ je notně ovlivněn etnickou hudbou (Afrika, Asie), díky čemuž je našlápnutý free jazz vskutku neobyčejně vzrušující. Následuje „All Entrances (it is for you the sun rises)“, kterou ozvláštňují nástroje jako komungo (korejská drnkací citera) a koto, lídr válí na donso´ngoni, smyčcové nástroje jsou rozvolněné, instrumentální změť aktéři přetaví v témbry a ozve se zpěv. Disk a celé dvojalbum bezesporu vrcholí šestadvacetiminutovou freejazzovou parádou „Open System One“. Tohle je prostě bomba! Hutný tok do sebe vstřebal polozpěv, domorodý vokál, jímavou recitaci, brunátné piano, brutální sazby dechů, zářezy v unisonech, propletence nástrojových hlasů; z dynamicky proměnlivého proudu vybuchují strhující sóla, včetně houslového a kytarového…
Úžasný posluchačský zážitek!
