Před dvěma měsíci vyšlo (a opět vlastním nákladem) čtvrté album souboru VITOR PEREIRA QUINTET. Zove se „Jung“ a je skutečně inspirované dílem legendárního psychoanalytika Carla Gustava Junga. Názvy skladeb pocházejí z jeho terminologie, ale nebojte se – k vychutnání téhle muziky nepotřebujete znát Jungovy vědecké teorie!
Ostatně již skladba „Anima“ na předcházející nahrávce „Somewhere In the Middle“ z roku 2018 čerpala z Jungova učení. Lídr, skladatel a kytarista Vitor Pereira dodává:
O Junga se zajímám už dlouho, jeho zobrazení fantastického a živého světa, jež prostupuje naše nevědomí, mi nepřestává vrtat hlavou. Před tvorbou tohoto alba jsem přemýšlel, jakým směrem se chci ubírat. Zajímala mne hudba, jež se pohybuje mezi improvizovanými a zkomponovanými momenty, a zároveň zkoumající kontrast mezi temnotou a jasem. A když jsem si vzpomněl na Junga, docvaklo mi to; on tomu dá dokonalý smysl.“
A protože to bylo v čase, kdy naplno zuřila pandemie, nedal se vzniklý hudební materiál vyzkoušet; kvinteto šlo rovnou do studia a začalo s chutí a s tvůrčím vzrušením nahrávat. Altsaxofonista Chris Williams, tenorsaxofonista Alam Nathoo, bubeník Adam Teixeira a kontrabasista Mick Coady jsou již s Vitorem Pereirou sehraní, a stejně tak si rozuměli i s nehrajícím členem Carlem Gustavem Jungem…
Album obsahuje sedm skladeb, jejichž společným jmenovatelem je široce pojaté a vesměs výrazně melodické hardbopové výrazivo s přesahy k fusion a free jazzu. Úvodní track „Individuation“ je příkladem vrstevnatě vedených kontrapunktických hlasů kytary a saxofonů, proměnlivé dynamiky i rytmických zlomů. Saxofonová sóla oscilují mezi power a free jazzem. Následující skladba „The Hero“ je postavena na přímočaré údernosti spodního proudu, výrazně frázovaných sazbách či melodických souzvucích a první sólové erupci lídra. Výrazné riffy, řízný kontrapunkt a střídající se sóla zdobí „The Collective Unconsoious“, mysteriózní nádech, bobtnající melodie a houstnoucí energie i naléhavost pak „Dreams, Myths and Fairytales“. Zářezy, záblesky, riffy, vyhrávky, dialogy, hutný tah a sóla vyplňují „The Shadow“. Více než desetiminutová „Mandala“ čerpá z lyrických témbrů vykreslujících ponornou melodii a free jazzu, umocňují ji sóla meditujícího kontrabasu a vznětlivé kytary. Album uzavírá gradovaná „Synchronicity“ s mrštnou kytarou a kontrapunktickým pletencem saxofonových chorusů.
V ten samý den (7.října) pak vyšlo EP Pereirova nového kvarteta s projektem „Electric Chamber“, které je o něco více experimentálnější. Ve čtyřech skladbách s lídrem hrají již nám známí tenorsaxofonista Alam Nathoo a bubeník Adam Teixeira; sestavu doplňuje violoncellista Rupert Gillett, další výrazná postava jazzové scény v Londýně, který ale sbíral zkušenosti i v rockové hudbě a soudobé klasice. K tomuto novému počinu přivedl Pereiru právě zájem o klasickou hudbu; jazzové kvarteto s violoncellem skýtá možnost rozšíření kompoziční techniky a novou zvukovou kvalitu.
Jakýsi nástřel soundu nové formace zní vskutku skvěle! Je vskutku nadějným příslibem věcí příštích, jež se (doufám) stanou. Pereira vytvořil hudbu, která klade důraz na širokou škálu dynamiky a nálad, hudbu, která se pohybuje od emocionálních a introspektivních momentů až po energické a výbušné. Skladby „Chamber“ očíslované pouze od 1 po 4 nepostrádají rozmáchlá melodická témata, místy až rockový tah a ostří, nápaditý kontrapunkt i souzvuky, proměnlivou dynamiku, mocné gradace, rytmické nepravidelnosti, zahušťování i rozvolňování struktury, v nichž si obvzlášť libuje právě violoncello.
Zbývá se už jen těšit na regulérní album této formace!
