19. 1. Pasquale Grasso / Jazz Dock
Pokud slyšíte dvě kytary hrající spolu a zjistíte, že to je jen jedna, pak hraje Pasquale Grasso. Původem italský, v New Yorku žijící hráč okouzlil Pata Methenyho unikátní nástrojovou technikou. Její výjimečnost spočívá v tom, že nenavazuje výhradně na odkaz jazzových kytaristů, ale též na školu klasické kytary i na průkopníky bebopu jako Charlie Parker a Dizzy Gillespie. V roce 2015 zvítězil v mezinárodní jazzové kytarové soutěži Wese Montgomeryho v New Yorku. Na nahrávkách vydaných na Sony Masterworks nabízí Pasquale dechberoucí úpravy standardů i repertoár Thelonia Monka, Buda Powella a Charlieho Parkera. Pat Metheny o něm prohlásil:
Nejlepší kytarista, jakého jsem v životě slyšel.
„Nejčastěji teď slýchávám kytaristy, kteří znějí trochu jako John Scofield či Bill Frisell,“ vysvětluje Pat Metheny. „Pasquale hraje úplně jinak. Čerpá z dřívější jazzové éry, kterou staví do zcela nové perspektivy.“ Pasquale Grasso vyrůstal v jazzové rodině. Místo koukání na televizi, vzpomíná, pustil táta desku Cheta Bakera. Zatímco otec ho seznámil s jazzovou klasikou, starší bratr Luigi, respektovaný saxofonista, ho inspiroval k aktivní hudební dráze. Oba bratři se narodili a vyrůstali v italském vnitrozemí u Neapole. I když rodiče nebyli hudebníky, své syny brali na koncerty i festivaly jako Umbria Jazz. Vliv klasické kytary se v Pasqualově stylu neobjevil náhodou, nástroj studoval roku 2008 na konzervatoři v Bologni u profesora Waltera Zanettiho.
7. 2. KONK PACK – Thomas Lehn, Tim Hdgkinson, Roger Turner (DE, UK) / Punctum
Unikátní spojení tří klasiků experimentální scény. Tim Hodgkinson založil spolu s Fredem Frithem britskou avant-rockovou legendu Henry Cow, později hrál v desítkách projektů včetně post-punkových The Work. Thomas Lehn, absolvent hudební akademie Kolíně nad Rýnem, je specialistou na analogové syntezátory, u nás koncertoval s kapelou Thermal. Roger Turner začínal s bubenickým ansámblem z Ghany a prošel workshopem s Davidem Bowiem, později spolupracoval s avantgardním skladatelem Fredericem Rzewskim i japonským tanečníkem Minem Tanakou. Trio Konk Pack existuje od roku 1997, kritika píše o spojení psychedelie, free jazzu a elektroakustické improvizace. Nespoutaná zvuková smršť tria zní jako vědecky řízený chaos v rukou mistrů. Hráči staví na gejzírech kolektivní energie a mají nadlidskou schopnost utvářet abstraktní konstrukce s hlubokou znalostí kontrastu a dynamiky.
Každý z hráčů za sebou má fascinující spektrum zkušeností. Thomas Lehn pochází z Německa, jeho nástrojem jsou klasické syntezátory, které znáte ze starých nahrávek Pink Floyd, Tangerine Dream či Gong. Roger Turner je průkopníkem na poli souhry bicích s elektronikou, hrál s britským improvizátorem Lolem Coxhillem i s americkou free-jazzovou ikonou Annette Peacock. Tim Hodgkinson patří k vůbec nejvšestrannějším osobnostem experimentální hudby, a přitom je jako muzikant samouk. V Cambridge vystudoval sociální antropologii, což ho vedlo k cestám do Asie a studiu šamanismu. Spolu s dalším velikánem, skotským improvizátorem Kenem Hyderem koncertoval v temné éře studené války na Sibiři i v Moskvě zaštítěný sloganem „Friendly British Invasion: In Search for the Soviet Shamans“. Ve studiu šamanských rituálů oba pokračovali na dalších výjezdech do Tuvy a Altaje, jejich partnerem se stal hrdelní zpěvák Gendos Chamzyryn, který často vystupoval i v Česku. Hodgkinson ve své tvorbě střídá několik přístupů. V éře Henry Cow to byly detailně vypracované a posluchačsky náročné zvukové struktury, se skupinou The Work nabízel vyhrocenou punkrockovou smršť, a s Konk Pack čerpá z ničím neomezené improvizace i soudobé klasické hudby. Podobně široké je i spektrum jeho nástrojů, od klarinetu, basklarinetu a saxofonu, až po klávesy, na které hrál s Henry Cow. V pozdějších sestavách, včetně Konk Pack, hraje na lap steel kytaru, tedy nástroj, původně užívaný v havajské hudbě.
8.2. The Staples Jr. Singers / Palác Akropolis – ZRUŠENO
Pro gospel byli Staple Singers tím, čím se stal Robert Johnson pro blues. Jejich syrový autentický projev před půlstoletím inspiroval vznik sboru Staples Jr. Singers. Ten založili o dvě generace mladší sourozenci Brownovi ve věku 14 až 16 let. Podobně jako původní Staple Singers pocházeli z černošských komunit na jihu Spojených států. Debutové a dosud jediné album s příznačným názvem When Do We Get Paid, Kdy dostaneme zaplaceno, se stalo sběratelským artiklem. V reedici jej letos vydala značka Luaka Bop, založená Davidem Byrnem. Propojení černošského temperamentu s křesťanskou spiritualitou bylo startovní inspirací pro řadu velikánů soulu i rock and rollu, včetně Arethy Franklin a Little Richarda, a má mnohem blíž k africké trance music nežli k bělošským církevním zpěvům.
Společná dráha skupiny trvala necelých deset let. Na americkém Jihu byla sice v té době segregace zákonem ukončena, v praxi ale často pokračovala, a Staples Jr. Singers si nikdy nebyli jisti, jakého přivítání se jim dostane. „Gospel pro nás bylo něco, čím jsme chtěli velebit Pána, nikoli nějaký showbyznys.“ Když pak nejmladší ze sourozenců, Annie, založila rodinu, pokračovala s vlastní skupinou se svými dcerami. Ostatní z původní sestavy zpívali s neděli při bohoslužbách v´církevních sborech a ve všední dny chodili do práce. Vypátrat původní členy Staples Jr. Singers tedy nebylo snadné, ale výsledek předčil očekávání. Na podzim skupina vystoupila poprvé mimo Spojené státy, na London Jazz Festivalu. Nejstaršímu ze sourozenců, Edwardovi, je letos 64 let, sestře Annie 62 a druhému bratrovi 63. Jejich hlasy vyzrály jako víno, a přitom neztratily nic ze svého ostří a feelingu.
Vstupenky k zakoupení na Rachot.cz
Zdroj: Tiskové zprávy