Jak už jsme vás informovali, kontrabasista, baskytarista a skladatel JAROMÍR HONZÁK vydal na domovské značce Animal Music další autorské album, v pořadí již osmé (pět z nich oceněno Andělem za jazzové album roku!), celkově pak jedenácté. Zove se „Twenties“ a jde o třetí opus nahraný ve stejném obsazení…
… to jest s Lubošem Soukupem (tenor sax, klarinet, flétna), kytaristou Davidem Dorůžkou, bubeníkem Martinem Novákem a klávesákem Vítem Křišťanem.
K filozofii alba se lídr vyjádřil takto:
Jeho koncepcí (spíše jen intuitivní) bylo dát průchod všem vlivům a podnětům na mojí hudební cestě – těm novějším, jako je vliv středověké hudby a raného vícehlasu, i těm starším, jako je můj vztah k elektrickému jazzu, fusion i popu. Zároveň jsem chtěl svou hudbu trochu provzdušnit a uklidnit – místo záludného metra jednoduchá melodie, místo prokomponovaných pasáží volná improvizace. Žádná revoluce se ale nekoná, jen další krok na cestě k hledání mé hudby. To vše by nebylo možné bez mojí kapely, která mé mnohdy mlhavé představy rozezněla nad moje očekávání. Zásadní vliv na zvukovou podobu alba měl Vít Křišťan svým vytříbeným pojetím hry na klávesové nástroje a použitím elektronických efektů.“
A je to tak, elektrický jazz a jazz-rock by bez neobyčejné invence Křišťana zněly vyčerpaně, jako je tomu v oné současné vlně návratu do sedmdesátých let bohužel časté. Album obsahuje osm Honzákových skladeb. V té úvodní „Cycle Life“ pracuje s vypůjčenou melodií, a to z kompozice „Cycle Five“ Kurta Rosenwinkela. Zapojuje prvky minimalismu, světlo, zvonivé a barevné rozpoložení, jež postupně nabobtná do elektronické hutnosti jazz-rocku s psychedelickými názvuky (právě díky Křišťanovi). „Little Woman“ je měkkoučká, s ambientní, téměř severskou náladou, a bohatými témbry. Prostě k pomilování…
„Tatani“ je sycena post-rockem, který expresivně graduje, následující „Invention No. 2“ se snovým el.pianem, rozkvetlým kontrabasem a jímavým klarinetem naopak hýří impresemi. Stejně tak „Light Mood“, ale jen v počátku; poté se dynamika promění ve prospěch rockového tahu, s kytarovým a syntezátorovým (Wurlitzer?) sólem, jež naplňují beze zbytku šťavnatý, řízný jazz-rock. Pozoruhodný vývoj zaznamenáme ve skladbě „Zbrožek“; od melodického a zvukového přemítání (jeden nejmenovaný jazzman tomu říká mlha z hor) přes postupné zahušťování a intenzivnění až po freejazzový zmatek. Na albu nechybí ani humor: v „Old Men in Very Short Shorts“ kvinteto ironizujícím způsobem střídá dřevný rock´n´rollový motiv se sedmdesátkovým elektrickým jazzem, než nakonec zvítězí parádní blues-rock s patřičně hutným kytarovým sólem. Album uzavírá titulní kompozice „Twenties“, postavená na minimalistickém tepu a´la „O Superman“ Laurie Anderson, zvonivém ambientu, jehož meditativní ponor umocňují kontrabas hraný smyčcem a sopránka; tok je pozvolna elektronicky vrásněn, bicími rozduněn a basovými strunami rozvolněn…
Tudy povede příští Honzákova cesta dvacátými léty 21.století?
