Jak je možné, že jsem tohoto švýcarského trumpetistu a skladatele dosud neznal? Nedávno jsem narazil na čtyři tituly z posledních čtyř let, jež mi ho přiblížily natolik, že jej zařazuju mezi výrazné osobnosti (nejen) evropského avantgardního jazzu!
MARCO VON ORELLI!
Marco von Orelli se narodil a vyrostl v Basileji. Studoval hru na trubku, improvizaci a Novou hudbu nejen tam, ale také v Curychu, Haagu a Vídni. Spolupracoval či dosud spolupracuje se soubory napříč avantgardní hudbou, včetně Basel Sinfonietta, Swiss Improvisers Orchestra, Tommy Meier & Root Down, Musique Brute, Big Bold Back Bone či KvG´s Bottom Orchestra, založil formace Marco von Orelli 5, Lotus Crash a Unorthodoxjukebox O.; o posledně dvou jmenovaných bude ještě řeč. Zahrál si s plejádou improvizátorů a experimentátorů; v jeho portfoliu se skví třeba Daniel Ott, Peter Schärli, Irène Schweizer, Alfred Zimmerlin, Luìs Lopes, Paul Hubweber, Marc Unternährer, Isa Wiss, Ernesto Rodrigues, Christian Weber, Alex Huber, Uli Kempendorff, Christian Lillinger, Michel Doneda, Han Bennink, Silvan Schmid, Günter Baby Sommer, Eve Risser, Yuko Oshima, Gerry Hemingway a François Houle (o něm bude ještě řeč). Komponuje také hudbu k divadelním představením, pro televizní pořady a k filmům. Jeho výrazivo je syceno fúzí současné jazzové a volné improvizace s komponovanou soudobou vážnou hudbou. Ostatně to prokazuje plnou měrou na následující čtveřici alb z let 2019 – 2022, přičemž první tři tituly vyšly (jak jinak) na agilní značce HatHut Records…
Marco von Orelli /Tommy Meier /Luca Sisera / Sheldon Suter – Lotus Crash (2019)
Marco von Orelli koncertoval také u nás, a to koncem září 2021 na pražském Free Jazz Festivalu s formací Lotus Crash. Název kapely byl původně titulem výtečného alba, jež s Orellim v létě 2018 natočili tenorsaxofonista a basklarinetista Tommy Meier, kontrabasista Luca Sisera a bubeník Sheldon Suter (v Praze za něj ale zaskakoval Fridolin Blumer).
Album je strhující kolekcí devíti skladeb, vesměs z autorské dílny Orelliho a Meiera. Výjimku tvoří „Spin With The EARth“ , jejíž autorem je Adam Lane, kontrabasista a skladatel, žák Anthonyho Braxtona a Karlheinze Stockhausena. Řízné sazby unisono, kontrapunktické vedení hlasu trubky a basklarinetu, který tu i osamí ve freejazzové bouři, nechybí ani výbušné kontrabasové sólo. Výrazivo švýcarského kvarteta osciluje mezi hard bopem a free jazzem, s hutnou rytmikou, dynamicky bohatými sazbami a sólovými jízdami dechových nástrojů, přičemž trubka je více přemýšlivá (úvodní „Lotus“, také „Wittgenstein“). Jenže jeho hudba obsahuje daleko více příměsí a rafinovanosti. „Part Of A Light“ mísí jazzové imprese s avantgardními postupy soudobé hudby, jež nakonec přetaví v naléhavý, úderný proud. Meditativním ponorem začíná „Forbidden Fruits“, aby se přes názvuky New Orleans, swingu a be bopu prodralo nakonec k free jazzu. Skladba „Maiduguri“ je postavena na šamanském, minimalistickém rytmu, zatímco „Triptychen“ je silně rozvolněná, s klokotavou basou, zprvu jakoby nesmělá, nakonec zemitá. „Five Dark Days“ sytí neidiomatické mračno s temně dunivou basou, posléze se vyloupne basklarinet, trubka mručí, spolu lahodí i bouří. Album uzavírá „AKA“ s chorusem smutné trubky, tlukotem bicích, minimalistickou figurou basklarinetu a nesmírně jímavým motivem vykresleným unisono.
Skvělý počin!
Marco von Orelli (solo) – The Unasked Answer (2020)
Na sólovém albu „The Unasked Answer“ se Marco von Orelli mění v básníka-solitéra, který pomocí trubky, kornetu, piccolo a slide trubky maluje, a to mnohdy robustním, vskutku fyzickým způsobem, obrázky času. A nepůsobí to jako nevyžádané odpovědi, byť si je asi mnohý posluchač za rámeček nedá. Jen občas některé z jedenácti skladeb zalahodí čistými barvami a motivem („Totem“, „Origin“, „Lost in Eight“ či závěrečné „Flower For My Heroes“), většina je nemilosrdným, dokonce až nevybíravým zvukovým atakem na sluch. A také na mnohá již okoralá srdce, jichž v našich luzích a hájích, zdá se, přibývá. V úvodní skladbě „Hatching“ to chrmlá, „Arktis“ vskutku rezonuje krutým mrazem skrze jednolitý dech a brunátný zvuk, v „On-Interruption #1 dokáže trumpetista evokovat didgeridoo, „Derwish“ je díky cyklickému dechu minimalisticky fázovaným proudem hypnotického účinku, dynamicky proměňovaným, s rytmickými mikroposuny a kvazi elektronickým výrazivem. Technicky neuvěřitelný kus! V „Orient Fiction“ se střídá čtvrtónový zvuk trubky s dechovými eskapádami, „New Ferry“ bouří expresemi, emocemi a špínou, „Off-Interruption #2“ klapotem, slapem a prodýcháváním…
François Houle & Marco von Orelli – Make That Flight (2022)
Kanadský klarinetista François Houle je také výtečným sopránsaxofonistou; však studoval u legendárního Steva Lacyho! Nahrál dvacítku autorských alb a na těch dalších s ním spolupracovali např. Samo Salamon, Alexander Hawkins, Joëlle Léandre, Scott Fields, Randy Bachman a Paul Dolden. Marco von Orelli si v jedenácti dialozích s jeho klarinetem vystačil s kornetem. Dala by se čekat tradicionalistická selanka, ale chyba lávky! Je to zcela naopak. Ocitnete se v říši nezvyklých barev, neutuchající improvizace, zvukové špíny, brutality i vytříbenosti a emocí v pestré škále. Tak třeba ve skladbě „Strada Monte Verità“ si vychutnejte bopové sazby, zneklidňující i hodně vypjaté, až freejazzově; místy to též evokuje hudbu k italským neorealistickým filmům. V „Essay“ se střídá ponorná meditace s eruptivním vzepětím, ve skladbě „Tandem“ si oba protagonisté předávají emoce. „Zipline“ se minimalisticky řítí, „The Changeable Triptych“ bobtná zvukovými finesami, titulní „Make That Flight“ je tvořena rozsekanými hardbopovými frázemi, posléze rozmělněnými a zvukově zašpiněnými, jež oba aktéři nakonec slepí a zhustí do gradujícího minimalistického proudu. Veskrze posluchačsky náročné album vrcholí osmiminutovou oslavou niterného souznění dvou hudebních hledačů, plného intimity a melodické lyriky…
Unorthodoxjukebox O. (2022)
Čtvrtým počinem je vskutku obtížně uchopitelný improvizační orchestr Unorthodoxjukebox O., který vydal svoje eponymní album u jiného švýcarského labelu, a to příznačně pojmenovaného Wide Ear Records. Počet hrajících členů různě kolísá; může mít až 23 muzikantů, kteří jsou rozděleni do pěti instrumentálních sekcí. V roce 2016 orchestr založili Marco von Orelli, bubeník Benjamin Brodbeck a kontrabasista Kaspar von Grünigen. Dostali nápad, že by mohli sjednotit různé improvizační mikro-scény v Basileji, aby tak vytvořili platformu v podobě početného ansámblu a mohli uspořádávat spontánní tvůrčí setkávání. Mezigenerační těleso tvoří muzikanti z hájemství soudobé vážné hudby, jazzu, volné improvizace, elektronické hudby, experimentálního popu a současného hudebního divadla. Včetně výše zmíněné trojice zakladatelů album natočilo 15 instrumentalistů; mezi nimi třeba Marina Tantanozi (flétna), Jaronas Scheurer (saxofon), Antonia Ravens (harfa), Giancarlo Nicolai (loutna), Anna-Kaisa Meklin (viola da gamba), Christoph Schiller (spinet) či Lukas Huber (klávesy a elektronika). Velmi neobvyklé nástrojové složení pak dalo vzniknout veskrze abstraktní hudbě, která vyžaduje opravdu velmi hluboký, soustředěný poslech. Třiačtyřicetiminutové album tvoří pouhé tři skladby, z toho prostřední, ta nejvstřícnější, pouhých pět minut. Škoda. Ve vtipně nazvané skladbě „Marey Cary“ ansámbl dosahuje mysteriózního, nesmírně sugestivního zvuku s hutnými témbrovými barvami expresivního výrazu. První skladba pojmenovaná pro mne nesmyslnými kombinacemi čísel trvá bezmála 18 minut a její zvukový smysl je také dost nečitelný. Nicméně zatněte zuby a snažte se jako já oním totálním free klokotem prokousat. Neidiomatická volná kolektivní improvizace dokáže zrodit něco jako musique concrète (štěbetání, rojení včel v úlu, industriální zvuky), místy zaperlí klavír, zahrozí basa, dechové nástroje slapují. Třetí kus s titulem „Kreise“ (Kruhy) stopáží překonává dokonce 20 minut. Ze změti se občas vynoří trubka, kontrabas, dramatické piano, saxofon, výšlehy strun i jejich minimalistické protkávání abstraktní masy. Rozeznáváme ambientní prvky, elektronické lupání a vrypy, elektronické vyklenutí, drone-music; všechno to jsou zvuková dramata, na které ale posluchač musí mít chuť a mít ochotu zcela se oprostit od všeho, co dosud považoval za hudbu…
