Letošní již druhý ročník mezinárodního hudebního festivalu Ma Fest představujícího pestrou scénu současné autorské kreativní hudby se konal 1. a 2. prosince v Divadle Archa a Čítárně Unijazzu.
Malý sál v Divadle Archa nejprve rozezněli Sunswept Sunday (Daniel Kartmann, Torsten Papenheim), kteří se nejprve pozvolna akusticky rozjížděli, ale když, jak sami poznamenali, otočili LP na druhou stranu, byl to slušný nářez s elektrickou kytarou a tvrdými bicími. Pak nás zas ukolébali a vytvořili snovou atmosféru. Bubeník se prokázal jako zdatný multiinstrumentalista hraním na dulcimer a také na píšťalu a na závěr si s nimi zahostoval i Michal Wróblewski.
Na Uthando se malý sál Divadla Archa až překvapivě zaplnil a kapela opět předvedla přesvědčivý výkon. Bohužel oproti vystoupení na JGTT chyběla mlha a skvělá světla, která by ještě více podtrhla zážitek z této výjimečné muziky. Klára opět excelovala na kontrabas a je pro mě novým objevem naší scény a troufám si říci i velkým příslibem. To však beze zbytku platí o všech členech tohoto netradičního uskupení a věřím, že se od nich dočkáme ještě velkých věcí, pokud jim tento elán a nespoutanost vydrží i nadále. Album Nenutits vtipným šamanským rituálem s prskavkou pokřtil Marcel Bárta, který kapelu v začátcích podpořil v jejich kreativitě a dodal jim ono potřebné sebevědomí jít svou cestou. Pestré hravé skladby doplněné o bravurní vokální party zdobily i toto vystoupení. Rozverné, sofistikované a zábavné, takové je pro mě Uthando!
JWQ, tedy Janoušek Wróblewski Quartet, je úderka, která hraje kvalitní, autorskou, živou a různorodou hudbu. Ne ty sračky, co lidi poslouchaj na Spotify a iTunes, ale “REAL SHIT”. Stručná a jasná charakteristika kapely od Miloše Klápštěho a jak onehdá ve veřejném prostoru napsal, tak vskutku jest. Ze začátku mi dají vzpomenout třeba na Sex mob a svými těžce originálními kompozicemi a improvizacemi si získávají všechny zbylé přítomné na festivalu. Při poslechu jejich hudby jste stále jako na houpačce a JWQ nám dopřávají pořádně výbušný a natlakovaný koktejl. Je to jízda, je to hravé a taky pořádně dravé a kreativní. Co vám budu říkat, nebo psát, beztak své bezbřehé nadšení nejlépe vyjádřil již Honza Hocek v recenzi aktuálního alba quartetu. Každopádně i mě to nesmírně baví, takže i vy ostatní, poslouchejte! Přítomné publikum tančí jak o život a baví se i muzikanti! Paráda.
Druhý den festivalu nás zavedl do komornějšího prostředí Čítárny Unijazzu. Vojta Drnek si vypreparoval akordeon a obšťastnil nás svým hledačským experimentem po zhruba necelou půl hodinku. Jeho intimní poznávání nástroje bylo velmi vtahující a nakonec nevadilo ani nevhodné narušení vystoupení zvonícím telefonem. Vojta hbitě zareagoval a situaci se přizpůsobil a i tento element zakomponoval do své improvizace.
Marcelo dos Reis & Luís Vicente je duo z Portugalska, které jako všechny zbylé kapely na festivalu híří kreativitou. Špunty od vína ve strunách kytary jste asi možná ještě neviděli. A hraje se na ně paličkama a docela dobře to zní. K tomu trubka s dusítkem navozuje až řekl bych šamanskou atmosféru. Po první improvizaci už kytarista hraje relativně obvyklými způsoby a Portugalci nám předvádějí krásné duové souznění. Při představování se nás Marcelo vyzval, abychom si užili trip s nimi a dál pokračoval v prozkoumávání možností hraní na kytaru. Proč třeba nezkusit dát do strun malý činelek? A opět to zní dobře. Tenhle trip si teda nechávám líbit!
Los amargados, nebo-li čtyři zahořklí pánové George Cremaschi – baskytara, elektronika, Pasi Mäkelä – kytara, hlas, elektronika, Elia Moretti – perkuse, Petr Vrba – trubka, elektronika nám předvedli pořádně free jízdu. Chvíli trápili své nástroje, chvílemi hráli a drtili nás nekompromisními improvizovanými plochami či vokálními výstřelky. George koncert uvedl stylově španělsky a místy to byl pořádný hluk. Kupodivu mě to vydatně bavilo, což jsem tedy po zběžném poslechu právě vydané desky, které byl mimochodem tento koncert křestem, příliš neočekával. Nechtějte po mně, abych si to pouštěl doma, ale naživo si je rád zajdu zase poslechnout!
Čtvrtek: Marek Záleský
Pátek: Anna Baštýřová