Páslo E Converso jazz s rockem...

Páslo E Converso jazz s rockem…

Po albech „Konspirační melodie“ (2014) a „Umělecká sebevražda – Radikální kreativita“ (2018) se opět po čtyřech letech, ale již nikoli na značce Hevhetia, ale Ma Records, hlásí o slovo multijazzová úderka E CONVERSO s novou nahrávkou – „Pásla milá Satana“. A znovu nelítostně…

Výraz multijazzová úderka je pro kvarteto tvořené kytaristou Janem Pisklákem, saxofonistou Michalem Wróblewskim, basákem Vladimírem Micenkem a bubeníkem Janem Chalupou navýsost přiléhavý. A na novince, jež byla nahrána ve studiu na jeden zátah, aby bylo možno zachytit energii z koncertů, se výrazivo posunulo ještě více k rozličným rockovým formám. Ale nic prvoplánového, naopak! Osm nových skladeb plus dvě alternativní verze je setsakra rafinovaných!

Když tedy zůstaneme u rockových vlivů, pak převládá alternativní rock, a to ještě v další alternativní podobě. Nic, co by hrálo třeba Rádio Beat. Jsem si vědom, že termín alternativní je nadužíván, je pod něj štosována prostě rocková muzika, jež se liší od běžné produkce, většinou komerčního dosahu. V úvodní skladbě „Vrak teroru“ v powerjazzové lávě kytara rytmizuje podobně, jako to slýcháváme v písních Už jsme doma; dominantní saxofonový hlas se pak samozřejmě nemůže držet zpátky. Je z toho tudíž parádní jízda! V „Disco Disco“ se jednoduchý basový riff pojí se strojovými bicími, na něž se navalí řízné fráze; rockový říz v disco formuli se proměňuje, nechybí ani cajdák, melodická sladkost na straně jedné, na té druhé pak rozvolněný free nářez a elektronické podivnosti. „Polar Rabbit“ je svěží, šťavnatá bigbeatová miniatura, v „Nouvelle Vache“ zuří zase proměnlivá alternativa s velkým A, aniž by se vytratila průzračně silná melodie; spodní basový tep evokuje dokonce Joy Division!

Páslo E Converso jazz s rockem...

E CONVERSO: Pásla milá Satana

Hodnocení čtenářů30 Hlasů
5
Hodnocení

Na albu je toho ovšem mnohem víc. „Uspávanka“ je sycena zjemnělým, až niterným zvukem, z níž vyčnívá mysteriózní kytara. „Jidášenka“ je tu ve dvou verzích, obě s výtečnou kytarou a souzvučným švitořením; alternativní take je ještě o něco odlehčenější, hravější, kytara dokonce i jižansky nabluesovělá! Ačkoli název další skladby „Schoenberg Eating Crème Brûlée“ navozuje očekávání čehosi humorného, ironizujícího, ale opak je pravdou; sice xylofon hezky dětsky zvoní, tonální rozvolněnost slibuje přemítání, ale to by to nesměl přervat zornovský vpád brunátného saxu a zachrchlané kytary. Více než desetiminutovým titulním kusem „Pásla milá Satana“ album vrcholí. Je v něm vše pohromadě; od zatěžkaného power-jazzu přes neméně strhující free jazz až po meditativní a psychedelické kouzlení se zvukem. Sax i kytara tu běsní a rytmika hypnotizuje. Závěrečným trackem je pak alternativní verze téhož, zkrácená ale na polovinu, čili zhuštěná do převažujícího rockového tahu se sharrockovsky kytarovým strašením…

Budeme čekat na čtvrté album E Conversa další čtyři roky? Pro nedočkavce jako jsem já je to představa nesnesitelná…