Za mým druhým setkáním s Makayou McCravenem jsem se tentokráte 13.11. vydal do La Fabriky v Praze. V Čechách to však byla jeho premiéra a koncert se odehrál v rámci festivalu Prague Sounds. Nečekal jsem, že koncertní prostor bude tak velký a že navíc před pódiem budou trčet sloupy, které minimálně třetině diváků budou bránit ve výhledu. Toto zvláštní místo ve mně vyvolalo rovněž i obavy o případný zvuk, které navíc podpořil incident před koncertem, který nás málem připravil o sluch. Zničehonic se totiž na pár vteřin z repráků začal valit nesmírně hlasitý bílý šum.
Úvod vystoupení obstarala skladba Seventh String, která stála hodně na činelech, po kterých Makaya s lehkostí poletoval a Mat si hned ze začátku střihl zajímavé sólo. Plynule přešli do Frank’s Tune, ze které na mě takhle naživo dýchl duch Milese Davise na sklonku kariéry, především díky trubce Marquise. Hip hopový groove na bicí a solidní spodek od Juniuse tuhle věc pěkně tmelí, když se střídá a prolíná trubka s kytarou. V Dream Another se naopak basa přenese do popředí a dominuje, aby v druhé půli převzala štafetu kytara a Makaya se poprvé vydatněji rozbuší. Nesmírně silná věc, kterou v triu překrásně vygradovali. Byl to pro mě snad předčasný vrchol koncertu. This Place That Place pokračuje v prezentaci aktuální desky In These Times. Naživo ani ne čtyřminutové skladby samozřejmě řádně nabobtnávají o sólové výstupy všech zúčastněných, přičemž tentokráte prostor krásně vyplnil sám Makaya a na konci nám předvedl solidní kanonádu. Poté se s námi podělil o fakt, že zítra hrají v Budapešti, odkud pochází jeho maminka a že se velmi těší na setkání s příbuznými, které dlouho neviděl. Na počest mamince zazněla decentní Hungarian Lullaby, kterou údajně zpívávala v nějaké své kapele.
Titulní skladba již zmíněného alba započne perkusivním blbnutím všech muzikantů na různá chrastítka a mini perkuse a postupně se rozvine rozmanitá kompozice s mnoha rytmickými změnami a nesmírně kreativními bicími, což nám dá připomenout, že nám hraje sám beat scientist! Exceluje i kytarista Mat, když jde proti bicím a v triu rozehrávají velkolepé představení. Makaya vyšívá své vyhrávky neuvěřitelnou rychlostí a zdá se být zcela k neutahání, obzvláště v momentech, kdy se s Matem navzájem pošťuchují. Do toho ještě promluví Marquis s návratem k motivu skladby, ale to už zbytek zrychluje, aby najednou úplně vypnul a dal prostor jen jeho trumpetě. Postupně se pod ní opět vzedme celá kapela, ještě jednou se vrátí k motivu a opět zrychlují až do velkolepého finiše. Poctu klasice Autumn in New York hlavní protagonista vtipně uvede jako Spring in Chicago. Do funky hávu oděná Sunset od Kennyho Dorhama představí možné nové pojetí této klasiky a v závěrečné Finances nám ještě jednou dokáže, proč že se mu vlastně říká beat scientist. Při ovacích se dokonce část publika zvedne ze židlí, přiláká kapelu zpět ještě ke dvěma přídavkům a vydařený večer je u konce. Musím se přiznat, že první setkání před třemi lety v Barceloně mě asi nadchlo o něco více, což může být způsobeno třeba i mírně odlišným nástrojovým složením kapely. A možná i tím, že pražské vystoupení bylo oproti tomu z minula jaksi uhlazenější. Mohu však s radostí konstatovat, že česká premiéra na Prague Sounds se nadmíru vydařila a obavy o zvuk koncertu se nenaplnily, protože ten byl od začátku perfektní.
Sestava: Makaya McCraven – bicí, Junius Paul – baskytara, Marquis Hill – trubka, Matt Gold – kytara
Setlist:
Seventh String: Makaya McCraven
Frank’s Tune: Frank Strozier / Makaya McCraven
Dream Antoher: Makaya McCraven
This Place That Place: Makaya McCraven
Hungarian Lullaby: Makaya McCraven
In These Times: Makaya McCraven
Three Fifths A Man: Makaya McCraven
Autumn in New York: Vernon Duke / Makaya McCraven
Sunset: Kenny Dorham / Makaya McCraven
Finances: Makaya McCraven
The Calling: Makaya McCraven
Monaco: Kenny Dorham / Makaya McCraven
Fotky: Petra Hajská