Předchozí album „Prometheus“ je ověnčeno cenou Anděl. A za pouhý rok je tu pianistka a skladatelka NIKOL BÓKOVÁ s albem dalším, v pořadí již čtvrtým, nahraným pro změnu v sestavě kvarteta. A tentokrát novinka „Elements“ nevyšla na značce Animal Music, jak jsme vás již informovali, ale na jejím vlastním labelu Soleil et Pluie jako úplně první titul…
A jak bylo už řečeno, hlavní inspirací Nikol Bókové jsou země, voda, oheň, vzduch a kosmos. V jazzu již x-krát uchopené téma elementů respektive živlů (vzpomeňme maně Jiřího Stivína, Joe Hendersona s Alice Coltrane…) tentokrát nevyznívá tak tíživě, vypjatě, a už vůbec ne fatálně. Ale co je nejpozitivnější: zní neotřele!
Klavír tu je sice vůdčím hlasem, ale je více tmelem než hlasem, který má navrch. Sólové party tu převzal především kytarista David Dorůžka, který navíc vede skvostné dialogy s Bókovou. Mezi nimi panuje porozumění, výtečně se navzájem doplňují, prolínají se, sdílejí svoje hudební myšlenky; vytvářejí tak spolu bohatý zvukový a výrazový, potažmo narativní obsah alba. Kontrabasista Martin Kocián a bubeník Michał Wierzgoń, kteří hrají s Bókovou od počátku jejího vpádu na jazzovou scénu v triu, s nimi doslova dýchají, kongeniálně spoluvytvářejí texturu, neexhibují, netrčí, jsou měkcí, vyzrálí zároveň natolik, že lyrizují i zhutňují.
Ačkoli na albu převažuje výrazná melodičnost, lyričnost a zvukomalba, hudba je to plnokrevná a místy i patřičně razantní. A hned úvodní skladba „Shores of the Void“ mne doslova uhranula, vtáhla do onoho střetu romantické jímavosti a rozervanosti, naléhavosti, dramatického vyklenutí i závěrečného kytarového sóla coby katarze. Protože „Břehy prázdnoty“ jsem v životě viděl několikrát, a jednou dokonce s téměř fatálním koncem. Ale vždy jsem se opět zvednul. Proto mne tahle skladba dostala…
NIKOL BÓKOVÁ: Elements
Všech sedm skladeb je plných proměnlivé dynamiky, nálady a struktury, plných ponorů a vzepětí, světla i stínů, jež ale neděsí, protože nejsou protikladem, pouze druhou stranou světla. Vyznění alba je neobyčejně vstřícné, nadějeplné. Je tu diamantová jiskřivost, nikoli ostrohranná tvrdost („A Diamond Substance“), vícevrstenatost života („Layers of Reality“), hravost, lehkost, tanec, oslava pohybu („Capable of Motion“), až hitová melodie s omamným pohlazením („In the Realm of Aether“), naléhavá tíha i tíživá naléhavost života skrze minimalistické figury, jimiž ale prokvétá gilmourovsky klenutá kytara („Six Point Six Sextillion Tons“), a nakonec snová lyrika gradující k hymnické oslavě bytí („Alchemy of Dreams“). To vše činí z tohoto alba opět horkého kandidáta na Anděla!
(foto: Roman Vícha)