Mezinárodní festival jazzového piana již po sedmadvacáté oslaví krásu královské disciplíny – sólového recitálu

Michal Kratochvíl 2.11.2022

Po šest večerů v období od 15. listopadu do 12. prosince 2022 zahrají v různých pražských sálech největší talenty klavírního jazzu ze čtyř kontinentů. Publiku se v rámci 27. ročníku MFJP představí stylově pestrá sestava virtuózů jako Henrique Gomide z Brazílie, Nduduzo Makhathini z Jihoafrické republiky, Španěl Daniel Garcia nebo hvězdný izraelský skladatel Roy Mor. Vrátí se také originální řecká hudebnice Tania Giannouli.

Netřeba asi připomínat, že Mezinárodní festival jazzového piana během šestadvaceti předchozích ročníků zprostředkoval domácímu publiku setkání s takovými legendami jako Kenny Barron, Larry Willis či Bobo Stenson. Ale zároveň vizionářsky představil i hvězdy budoucí, například Shaie Maestra, Omriho Mora, Helgeho Liena či Omera Kleina. Lze předpokládat, že ani letošní MFJP nebude výjimkou.

Úvodní večer 15. listopadu v žižkovském Atriu zavede posluchače do lákavě exotických prostředí latinskoamerické hudby i africké kolébky jazzu. Brazilský, momentálně v Německu usazený maestro Henrique Gomide se ovšem nenechává omezovat žádnými žánrovými a geografickými klišé. Zcela přirozeně se mu podařilo propojit hudební proudy latinskoamerické s těmi evropskými. Ostatně hudbu studoval jak v Sao Paulu, tak na školách holandských a německých. Naproti tomu Jihoafričan Nduduzo Makhathini, svérázný klavírní filosof i šaman, cítí hluboké propojení s kulturou národa Zulu. Jeho hudební jazyk je ovšem universálně srozumitelný. Vždyť prameny improvizované hudby jazzového okruhu vyvěrají právě z afrického podloží.

Polská pianistka Aga Derlak, která vystoupí 25. listopadu v sále Nuselské radnice, představuje svérázný živel. S nadhledem propojí Chopina s Jarrettem, elegantně přejde z frázování a rytmizace jazzové k postupům klasickým a nerozeznáme šev. Nástroj a sál s ní bude sdílet belgická hvězda Jef Neve, taktéž dokonale provazující prostředí soudobé „vážné“ hudby a jazzu. Šíři svého záběru často využívá i při komponování muziky filmové. Ve stejném sále, ale přesně o týden později (2. prosince) nabídne svůj um španělský hráč Daniel Garcia, který s temperamentem sobě vlastním neváhá míchat do klasicizujících i jazzujících harmonií třeba klavírní odrazy flamenca. Je dobrým zvykem MFJP nezapomenout na talenty domácí. Na společné scéně s Garciou tak proběhne recitál Martina Brunnera, taktéž rozkročeného mezi hájemstvími klasickými a jazzovými. Což dokázal brilantní skladatelskou prací s Concept Art Orchestra, vlastním triem i fusion kapelou a zároveň komorními „vážnými“ kompozicemi či nedávno partiturou pro SOČR. Cit pro melodičnost a kompoziční vyváženost přitom z Martina dělá také výtečného sólového hráče.

Na čtvrtý večer se MFJP vrátí 5. prosince do žižkovského Atria, kde publikum okouzlí italský, na francouzské scéně etablovaný hudebník Roberto Negro, člen hudební komunity Tricollectif či kvartet La Scala a Kimono nebo spoluhráč Emila Parisiena. A s ním i v Německu narozený, New Yorkem vyškolený a v Kanadě působící Florian Hoefner, chválený i tak prestižních tiskovinách jako New York Times či Downbeat Magazine, a nominovaný na cenu Juno, kanadskou obdobu Grammy. Na kontě má mj. čtyři tituly u labelu ENJA a řadu dalších nahrávek a spolupráci s hráči jako Kurt Rosenwinkel, Rich Perry a Seamus Blake.

Z rakouského sousedství přijede 8. prosince do malostranského Pálffyho paláce vídeňská pianistka, skladatelka, pedagožka a producentka Verena Zeiner. Její inspirací často bývá pohyb a ráda spolupracuje s tanečníky, ale věřte, že dojem výrazového tance dokáže vetknout i do zvukových klavírních krajin. Náladu večera v historických prostorách spolu s Verenou určí izraelský klavírista, skladatel a aranžér Roy Mor. Ostruhy si vysloužil na newyorské scéně, kde spolupracoval mj. se zpěvačkou a basistkou Esperanzou Spalding, trumpetistou Avishaiem Cohenem či saxofonistou Benem Wendelem. Po návratu do Izraele rozšířil už tak všestranný hudebník svoje zájmy například o studium hudby západní Afriky a zapracoval na vytvoření vlastního stylu inspirovaného multikulturností Levanty, kterému říká „biblický sound“.

Závěrečná dvojice recitálů 12. prosince v důstojném prostředí Sukovy síně Rudolfina dokáže, jak krásně se mohou doplňovat severská melancholie a jižanský temperament. Řecká pianistka a skladatelka Tania Giannouli se proslavila především neobvyklými sestavami svých často nadnárodních projektů. Ostatně i v Praze jsme ji loni mohli slyšet v triu s kyperským hráčem na oud Kyriakosem Tapakisem a křídlovkářem Andreasem Polyzogopoulosem. Ale právě samostatný koncert ukáže, jak originální je hudba pianistky i bez berliček atypických obsazení. Kouzlo Taniiny originality totiž spočívá ve vyváženém využití prvků soudobé hudby i etnických inspirací. Také norský talent Eyolf Dale se už u nás představil v triu – a také on dokáže využít formátu sólového vystoupení k maximálnímu vypíchnutí skladatelské a hráčské originality. Jeho doménou přitom zůstává atmosféra nostalgické, cituplné, šerosvitné krásy.

Různorodá škála osobností, obývajících svébytné hudební světy, má přitom leccos společného. Například šestý smysl pro eleganci architektury klavírních tónů a mistrovské ovládání různorodých výrazových prostředků nástroje. Což nejlépe vynikne právě prostřednictvím sólových recitálů.