Je libo hudba, jež se vzpírá jednoznačnému zaškatulkování? Pak si poslechněte druhé album slovenské kapely TRILOBEAT, jež pod názvem „Zánikový horizont / Extinction Horizon“ vyšlo v květnu jako CD i LP díky labelu Hevhetia!
Soubor Trilobeat vznikl v roce 2017. Již samotný název, zvláště našinci, mnohé napovídá. Autor hudby i aranží, pianista, klávesák a kytarista Jakub Mikula odkrývá cosi zasutého, archetypálního, z čehož v současnosti slýcháme jen útržky, tvářící se navíc bůhví jak světoborně. On prapůvodní zdroje nejen oprašuje, ale dává jim nový význam. S neobyčejnou lehkostí a grácií spojuje jazz-rock, nu-jazz a prog-rock s ambientem i modálním jazzem, čímž obohacuje alternativní hudbu jako takovou o nová východiska. Tomu odpovídá hráčská úroveň jeho spoluhráčů, ať už je to flétnistka a vokalistka Katka Mikulová, bubeník Marek Sasko a baskytarista Norbert Neuschl. Nové album je navíc obohaceno o vklad vskutku výjimečných hostů. Ve třech skladbách je slyšet kytara a zvukové kouzlení Davida Kollara (jistě netřeba představovat), dva tracky obohacuje hassellovská trubka Michala Cálika (Rozhlasový orchestr Gustava Broma, Juraj Griglák & Company, Michal Bugala, Valér Miko, Radovan Tariška Radio Band, Peter Lipa, Heda Quartet atd.), jednou pak vstupují do hry kytarista Vladimír Mikláš (Triptych, Sisa Fehér, Katarzia), Michal Šelep (Treetop, Andrej Šeban, Zuzana Mikulcová) s basovým syntezátorem a světová hvězda Adam Holzman se syntezátorem Moog (tento chlapík mimochodem v letech 1985-1989 hrál u Milese Davise!).
Devět skladeb tvoří něco jako suitu, proto na sebe většina tracků plynule navazuje. Její páteří jsou barvy. První vjem při odkrývání? Nebo odkaz k Auře Milese Davise? Každopádně hned úvodní Červená“ vás vtáhne do zvukového dramatu, umocněného policejní sirénou a kytarovým vzplanutím. „Modrá“ je zvukomalebnou fúzí akustických hlasů piana a flétny a jemné ambientní elektroniky, najazzlá lahůdka s melodickým sólem kytary.
Od ambientního základu pak stoupáme „Na vrchol“, kde hřmí prog-rock. Následuje „Zelená“, ve které mají zelenou David Kollar a Michal Cálik, po ní „Uspávanka“ s nečekaným nášupem energie, jež se střetává s ambientem a lyrickým pianem. Po krátkém tichu přichází „Pohľad spät“ s klavírním perlením a ataky musique concrète, následně industriální peklo versus nadupaný jazz-rock ve skladbě „Čierna“ (s Holzmanem a Šelepem). Vyvstává „Zánikový horizont“, více než osmiminutová směs elektronických ruchů, melancholického, posmutnělého piana, nu-jazzové rytmiky a flétny, kterou ale posléze pohltí vlna dravé, hrůzné až apokalyptické elektronické masy, jež se naštěstí změní v mystérium ambientního dronu (David Kollar). Album uzavírá „Bílá“ sycená nadějí andělského vokálu, akustické čistoty a ambientních hlubin…
