Jak jsme vás již informovali, dvojice LUBOŠ SOUKUP a CHRISTIAN PABST vydala na značce Animal Music počátkem září svoje první duetové album „Levitas“. A jde o deset autorských, vskutku smysluplných, plnokrevných dialogů, jež obstojí při jakémkoli srovnávání s jazzovými majstrštyky podobného ražení ve světě!
Oba instrumentalisté na sebe slyší do nejmenších nuancí. Ostatně spolu hrají již od roku 2011 v kvartetu, jež Soukup sestavil v Kodani. Oba tam studovali, oba tam střídavě působí. Letos v dubnu při cestě do studia se zastavili v Letovicích, kde kromě večerního koncertního setu absolvovali pro žáky osmých a devátých tříd dva koncerty, kterým se kdysi říkávalo výchovné, spojené s workshopem, jež měly dětem rozšířit povědomí o jazzu. A s vírou, že pro některé by to mohl být iniciační zážitek…
Proč o tom píšu? Podle mého názoru to dokládá obrovské a srdeční zaujetí obou muzikantů, kteří jej do nahrávky naplno otiskli. Jejich dialogy doslova hýří barvami, dynamikou, melodickými a výrazovými nápady, kterým posluchač rozumí a vnitřně je sdílí. Narativní síla jejich kongeniálních dialogů, kdy není třeba se překřičovat a prosazovat se na úkor toho druhého, aby to mělo šťávu a vyvolávalo v posluchači vzrušení, je neobyčejně silná. A tomu pochopitelně odpovídá instrumentální dovednost. A samozřejmě zkušenost. A rozhled a svobodomyslnost vyvěrající z evropanství, jež nezná nijakých hranic. Právě jako jazz…
Většina kompozic je Soukupových (8). Album otevírá s plnou parádou „Barcelona“ s tenorsaxofonovým antré, vůní moře a katalánskou melodičností a hravostí. Skladby „Levitas“ a Levitas II“ představují oslavu zpěvné lyriky, a to od spirituální polohy po živočišnost vášně; blíží se to vážné hudbě. A Soukupův klarinet je tu bytostně lidský, z masa i krve. V „The Red Sea“ s dravou sopránkou a tíživým pianem dialog doslova vzpění, aby nakonec zvítězil tanec, který smiřuje. Roztančená je také Brazilian s tenorem, zabarveným snad samotným Stanem Getzem, ale tu navíc s milostným zaujetím. Naopak rozechvělá milostným příslibem je rozezpívaná „Emma“ s ponorným tenorem. Poté se rozezní zvuk preparovaného klavíru ve skladbě „The House Above the Trees“, již považuju za majstrštyk No.1. Evokuje mi jakési přidušené tango, nad nímž se vznáší tenorsaxofon. Oba aktéři ale posléze přitvrdí a rozehrají drama s freejazzovými názvuky. Soukupovo autorství uzavírá „Mesa“, směs výbušnosti, horkokrevnosti a přemýšlivosti. Syžetovost alba pak dotvářejí obě Pabstovy kompozice dokonale! Zkřehlou i horkou lyriku reprezentuje „Snow“ s klarinetovým hlasem, finálový „Storm“ se šťavnatou sopránkou a klavírním vznícením je pak oslavou jazzové dramatičnosti neobyčejné narativní síly! Majstrštyk No.2…
LUBOŠ SOUKUP & CHRISTIAN PABST: Levitas
Setkal jsem se s názorem, že jako recenzent mnohé nahrávky nadhodnocuji. A prý tím smysl recenzování, a o kritice jako takové ani nemluvě, vlastně devalvuji. Moje nadšení ale nevyvěrá z mojí nezkušenosti, pocitu očarování z objevů, jak by se mohlo zdát, ale naopak z toho, že mám spoustu naposloucháno. A mohu tudíž srovnávat s časem prověřenými a neoddiskutovatelně kvalitními nahrávkami (např. John Coltrane & Duke Ellington, Stan Getz & Kenny Barron, Steve Lacy & Mal Waldron, Joshua Redman & Brad Mehldau atd.). A pokud ty se mi strááášně móóóc líbí, pak jsem nadšen např. i z tohoto alba! Tečka. Punctum.
