Terrie Ex & Ken Vandemark (Nizozemsko)
Pondělí 17. října / 20:00 / Punctum – Krásova
Oba hráči jsou ve svém žánru legendami. Kytarista Terrie Ex, zakládající člen avantgardních punkrockerů The Ex z Amsterdamu, působí souběžně v projektech experimentální hudby, hrál se Sonic Youth i Johnem Calem. Saxofonista a klarinetista Ken Vandermark patří tři dekády ke špičkám amerického free jazzu. Oba hráli společně v kvartetu Lean Left a The Ex & Brass Unbound, jako duo absolovovali své první evropské turné před 8 lety. Výsledkem je unikátní spolupráce dvou mistrů improvizace, kteří uvnitř bezbřehé invence vytvoří detailně koordinovaný a kompozičně vyvážený výsledek. Každý z nich přináší svůj díl vysoce individualistické hudební zkušenosti.
Ken Vandermark začal svoji dráhu v Bostonu, a už na jejím počátku získal sérii významných cen. Zvítězil v anketě časopisu Cadence, postoupil do finale Herb Alpert Fellowship, a jako ocenění tvůrčího talentu získal grant MacArthur Fellowship ve výši čtvrt milionu dolarů. Od roku 1989 žije v Chicagu, kde pracoval s hudebníky světové pověsti jako Hal Russell, Paal Nilssen-Love, Hamid Drake, Fred Anderson atd. K jeho významným počinům patří vlastní aranžmá skladeb jazzových velikánů – Sonny Rollins, Joe McPhee, Cecil Taylor a dalších. Je stálým členem skupin Sonore, Peter Brötzmann Chicago Tentet a též vede kvartet Made To Break. Roku 2008 ho časopis Time zařadil na seznam “40 Cultural Heroes”.
Terrie Ex, vlastním jménem Terrie Hessels, má ke svému nástroji nekonvenční vztah: když zakládal skupinu The Ex, převzal roli kytaristy, protože nikdo jiný neměl o kytaru zájem. Bylo to na vrcholu punkrockové exploze, The Ex tehdy získali označení “anarcho-punk”. Terrie Ex se prosadil nejen jako improvizátor. ale i jako producent či spoluhráč afrických umělců, k nimž patří Konono No.1 z Konga či etiopští hudebníci Tsehaytu Beraki, Getatchew Mekuria a Mohammed Jimmy Mohammed.
Info: https://rachot.cz/terrie-ex-ken-vandemark/
Sexmob (USA)
Úterý 18. října / 21:00 / Jazz Dock
Steven Bernstein vyrůstal v Kalifornii pod vlivem jazzmanů jako Art Blakey, Dexter Gordon, Roland Kirk. Od roku 1990 hrál s Lounge Lizards, pravidelně vystupoval v legendárním klubu Knitting Factory. Zlom v jeho dráze nastal, když v obchodě s hudebními nástroji ve Woodstocku objevil vzácnou variantu trubky z posuvnou částí, která umožňuje plynulou změnu tónové výšky podobně jako trombon. Unikátní možnosti nástroje spolu s originálním aranžérským myšlením jsou hlavními důvody, proč jeho coververze znějí tak překvapivě.
Málokdo jiný dokáže vzít dobře známou melodii, rozebrat ji na prvočinitele a znovu sestavit do zcela nové podoby. Neméně velkou roli hraje i výběr skladeb, Bernstein se záměrně vyhýbá obehraným evergreenům a jazzovým standartům a hledá dosud neobjevené klenoty z repertoáru Prince (Darling Nikki), Paula McCartneyho (Live and Let Die), Rolling Stones (Ruby Tuesday), či melodie ze slavných filmů – včetně Federica Felliniho či Jamese Bonda. “Touhle cestou se na počátku své dráhy proslavila řada jazzových velikánů, včetně Lestera Younga, Charlieho Parkera či Milese Davise. Hráli písně, které znal každý, ale přetvořili je k obrazu svému.”
Jako aranžér či studiový hráč patří k nejvyhledávanějším umělcům, seznam hudebníků s nimiž spolupracoval by zaplnil několik stran – z těch nejvýznamnějších to byli Antony And The Johnsons, Leonard Cohen, Lou Reed, Marianne Faithfull, Bill Frisell, Medeski, Martin & Wood, Laurie Anderson. Čtveřici Sexmob založil roku 1996 se saxofonistou Brigganem Kraussem, basistou Tony Scherrem a bubeníkem Kenny Wollesenem. Zatímco předešlá alba Bernsteina představila především jako trumpetistu a aranžéra převzatých skladeb, na albu Cultural Capital je Bernstein i autorem všech melodií.
Info: https://rachot.cz/sexmob-2022/
Philip Lassiter (USA)
Pondělí 24. října / 21:00 / Jazz Dock
Virtuózní jazzman, skladatel i aranžér přispěl na celkem 11 alb oceněných Grammy a spolupracoval s desítkami ikon, jako například Roberta Flack, Queen Latifah, Al Jarreau, Stevie Wonder a členové Snarky Puppy. Stejně jako Aretha Franklin začal svoji hudební dráhu v kostele, ovšem nikoli jako zpěvák, ale varhaník, aranžér a sbormistr. Narodil se v Alabamě jako syn kazatele, v Dallasu se propojil se zakládajícími členy skupiny Snarky Puppy, která je dnes tou nejprogresivnější veličinou amerického funku. Své poslední album, Live in Love, natočil se špičkovými hráči světového renomé: David Paich (klávesy, Toto), Mono Neon (basa, Prince), Bobby Sparks (klávesy), Robert “Sput” Searight (bicí) a Mark Lettieri (kytara, všichni Snarky Puppy), Jeff Coffin (saxofon, Bela Fleck & The Flecktones, Dave Matthews Band), Ricky Peterson (varhany, David Sanborn, Prince), Nikki Glaspie (bicí, Beyonce).
Philip Lassiter získal rénomé svými aranžmá dechových nástrojů pro gospelové umělce, čímž získal i první Grammy, s albem, na němž se podílel Stevie Wonder. Za zlom, který natrvalo změnil jeho život, považuje Lassiter spolupráci s Princem. Došlo k tomu souhrou náhod: Prince volá jeho kolegovi, že dává dohromady novou dechovou sekci a potřebuje aranžéra. Lassiter měl tehdy v okruhu svých spoluhráčů tu nejlepší pověst, díky tomu získal na tři roky pozici v Princově skupině New Power Generation. Později Lassiter a založil 14člennou sestavu Philthy, inspirovanou jak Princem, tak i skupinami P-Funk a Earth, Wind & Fire. K trumpetistům, kteří jej ovlivnili, řadí nejen velikány jako Louise Armstronga či Dizzie Gillespieho, ale i Roy Hargrova: “Jemu se podařila unikátní věc, ve své hře na trubku propojil jazz s hip-hopem.”
Info: https://rachot.cz/philip-lassiter/
Takuya Kuroda (Japonsko)
Úterý 25. října / 19:30 / Palác Akropolis
Kuroda patří k hráčům, kteří podobně jako Miles Davis neustále zpochybňuje žánrové hranice, a každým albem svůj styl posouvají do nových teritorií. Čerpá z funku, soulu, i rytmické údernosti hip-hopu. S jazzovými studiem začal v rodném Japonsku, po přesunu do USA pokračoval na Berklee Schol of Music, kde se seznámil se zpěvákem José Jamesem, s nímž natočil dvě alba. „Nikdo nehraje jako Takuya,” tvrdí James. “Jeho tón, vřelost i způsob, jak hudbou vypráví příběhy, mě řadu let inspirovaly.“ Dnes patří Kuroda mezi elitu a nejžádanější hráče. Jeho čtvrté album Rising Son vyšlo na prestižní značce Blue Note, která si u něj objednala i nahrávku pro kompilaci coververzí Blue Note Voyage. Kurodův styl ovlivnila spolupráce s newyorskými afrobeatovými kapelami Antibalas i Akoya Afrobeat Ensemble, na jeho posledním albu Fly Moon Die Soon hostuje Herbie Hancock.
I když hudba je ryze abstraktní umění, Kuroda dokáže své skladby propojit s příběhy, které účinně podkresluje preciznost a naléhavost rytmické linky. Svému šestému albu dal na první pohled jinotajný název Fly Moon Die Soon — za nímž se ovšem skrývá pečlivě formulovaná úvaha. “Celé to album je o ironickém kontrastu: příroda je úžasně krásná a lidstvo vedle ní působí jako velkolepá obscénnost. Melodie i rytmické linky tu poletují mezi spiritualitou a vulgárností,” vysvětluje Kuroda. Název je postaven na čtveřici slov, která v angličtině vytvářejí zvukomalebný rým. “Fly Moon, Měsíc v rozletu, to je úžasný majestát přírody, Die soon, brzy zemřeš, to je lidstvo, jehož život je ve srovnání s přírodou mnohem kratší. Tou myšlenkou chci vyjádřit respekt vůči přírodě i humanitě. Celé mě to napadlo, když jsem cestoval do Údolí smrti na pomezí Kalifornie a Nevady, kde vznikly fotky doprovázející mé album. V noci jsem se díval na obrovský zlatý měsíc a hvězdy zářící na jasné obloze uprostřed poušti. To byla ta nejúžasnější scenerie, jakou jsem v životě viděl.”
