Nové album košického sboru VOCES GREGORIANAE CASSOVIENSES pod taktovkou Jána Veľbackého a polského jazzového pianisty a skladatele KRZYSZTOFA KOBYLIŃSKÉHO pod názvem „Exspecto“ navazuje na předchozí titul „Spero“. A vyšlo taktéž na značce Hevhetia…
Titul alba v českém překladu znamená „Očekávám“. Očekával jsem opět propojení vokální monofonie a více či méně jazzového klavíru, světského s duchovním světem, a dostalo se mi toho v míře vrchovaté. Pravda, poněkud se vytratila ta podivuhodnost a jedinečnost první fúze, ale zůstala neméně poctivá, upřímná a svěží hudba. Tentokrát je rozprostřena na ploše bezmála 52 minut (oproti pětatřiceti na „Spero“), což ve mně zprvu vyvolalo obavu, zda protagonisté natolik intimní hudbu nakonec nerozmělní. Naštěstí se tak nestalo. Naopak – obsah alba se šestnácti skladbami graduje. Od vzletnosti a křehkosti k taneční svižnosti, emocím a finálové radosti…
Po vokálním vzletu v úvodu („Dziś rano“) následují skladby, v nichž se pianista střídá se sborem či znějí spolu. Všechny se vyznačují bohatou melodičností a rozličným výrazem. Např. „The Moon“ působí až mysteriózně, v „Autumn“ se mísí minimalismus s jazzovými emocemi, nechybí roztančený židovský motiv („Jewish Song“) a výtrysk radosti (závěrečný track „Impression E minor“). Každá skladba je postavena na důmyslně fungujícím spojení sborového vokálního unisona s mírně či více klasickou hrou a jazzovou improvizací klavíristy. Ovšem jazzofily nejvíce potěší šestice sólových klavírních skladeb nazvaných jednoduše „Piano solo“ a očíslovaných od jedničky do šestky. Tvoří jakousi páteř alba. A ta páteř je pevná, a zároveň ohebná. V prvním sóle Kobyliński spojuje s jarrettovskou lehkostí mozartovskou rozvernost se zádumčivým Chopinem. Ve dvojce již přidává na současné naléhavosti a dynamičnosti, trojka je ve znamení jazzového uchopení minimalistické figury. „Piano solo 4“ se noří do hluboké lyriky, aby nakonec vytryskla živoucí, až cinematická melodie. Pátá sólovka nastiňuje židovské téma (jež potom naplno rozvine již zmíněný „Jewish Song“), ve skladbě „Piano solo 6“ pianista nechává naplno rozkvést melodii a emoce…
