Slovenský bubeník JOZEF KRUPA, mimochodem absolvent studia na Hudební akademii K. Szymanowského v Katovicích, sestavil pozoruhodné kvarteto a na jaře jej představil zároveň s excelentním eponymním albem. Jeho stopáž je sice 29 minut, ale jde vskutku o jedinečnou fúzi avantgardního jazzu, volné improvizace a soudobé komorní hudby.
Bratislavský hudebník Jozef Krupa je již čtenářům Jazzportu znám, a to díky recenzi alba skupiny Ankramu a reportu z Hevhetia Showcase 2019 v Košicích, kde tvořil duo s kytaristou Milošem Železňákem. Je také členem slovensko-české improvizační formace Škvíry & Spoje, spolupracoval s vynikající jazzovou klavíristkou Janou Bezek, zpěvačkou Szidi Tobias či polským vokalistou Grzegorzem Karnasem. Kytaristu Michala Matejku, taktéž člena Ankramu, jsem slyšel na loňském královéhradeckém festivalu Jazz Goes To Town jako člena Pražského improvizačního orchestru při adaptacích skladeb Charlese Minguse. Klarinetista Branislav Dugovič se pohybuje především na poli soudobé vážné hudby (Eva Šušková, Moyzesovo kvarteto, Cluster Ensemble, VENI Ensemble atd.); rád ale žánry překračuje, včetně spolupráce třeba se saxofonistou Nikolajem Nikitinem na albu „10 Simple Melodies“ (2019). Violoncellista Andrej Gál je ve světě vážné hudby mezinárodně uznávaným sólistou. Je též členem Slovenského komorního orchestru a Ostravské bandy, zhusta spolupracuje s VENI Ensemble a Quasars Ensemble. Podílí se také na avantgardních počinech saxofonisty, zvukového čaroděje a skladatele Miro Tótha. Opravdu nesmírně zajímavá sestava! Nutno ještě dodat, že album bylo natočeno a zvukově zpracováno pod drobnohledem Marka Buranovského (jinak též muzikanta, kytaristy např. skupiny Drť Miro Tótha) pro undergroundové Vydavateľstvo Rieka, jež spoluzakládal v roce 2018 právě Krupa.
Album obsahuje pět autorských skladeb, naplněných společnou kongeniální improvizací. Ta je výslednicí dosavadních nadžánrových zkušeností a umu všech protagonistů. V nich pracují jedinečným způsobem s melodií a strukturou. Třeba úvodní „Melódia I.“ vychází zprvu z poměrně nekomplikovaného ambientu, posléze repetitivním a proměnlivě dynamizujícím způsobem aktéři umocňují výrazný melodický motiv. „Meditácia“ s antré bicích spíše čeří ponorné meditační vody zneklidňující rozvolněností a zvyšující se intenzitou basklarinetového zahušťování a kytarových ostnů.
Jozef Krupa Quartet
Následující „Neurotická“ je vskutku nervní, s freejazzovými plamínky vzteku, s houstnoucím klubkem drásavých tónů. Naopak „Blúz“ je rozvolněně líné (nebo líně rozvolněné?) až k neklidu, k pnutí uvnitř proudu, posílenému kytarovými ataky, klarinetovým bubláním, zvukovým třesotem či chroustáním. To se postupně zhušťuje až k freejazzové erupci; bicí lídra tady doslova burácí v mocném víru. Závěrečná „Melódia II.“ vychází z kvazilidového melodického tématu, které klarinet a violoncello střídavě opakují, zatímco kytara chrlí riffy a bicí mile ševelí. To napětí se dá krájet!
