Festival Dobršská brána 2022, Dobrš, pátek 19. srpna 2022
Program šestého ročníku festivalu Dobršská brána, zaměřeného na královský jazzový nástroj – trubku, sliboval řadu silných hudebních zážitků, umocněných magickým prostředím pošumavské vesničky. Festival zahájili tradičně moderátorka Michaela Ditrichová a ředitel Ivo Kraml v nádherném dobršském kostelíku Zvěstování Panny Marie, kde jsme se rádi zchladili z venkovního tropického dusna. Ohlášená studená fronta naše páteční hudební prožitky ještě znásobila.
První, komorní vystoupení festivalu v překrásně nasvětleném dobršském kostelíku rozehrálo osobitě duo slovenského trumpetisty Oskara Töröka a českého zvukového performera Michala Rataje. Jejich éterická hudba, prezentující jejich nedávno vydané Letters from Sounds, zcela zaplnila kostelní prostor také díky kvadrofonnímu ozvučení. Rozhovory virtuózní trubky Oskara Töröka s interaktivní elektronikou a klávesami Michala Rataje výborně naladily diváky na další neobvyklá vystoupení na Dobršské bráně.
Michal Kratochvíl: Michal Rataj rozehrál interakci svými elektro udělátky, na něž Oskar Török rouboval táhlé tóny, které se vzletně nesly prostorem v nádherně nasvíceném kostele. Jako by tato hudba byla stvořena k prezentaci právě na takovýchto místech. Uhrančivé momenty korunoval Oskar zpěvem žalmu a Michal to podtrhl hrou na kostelní varhany. Tato site specific performance byla milým překvapením a rozhodně to byl působivý moment. Oskar se poté usadil za klávesy a jednoruč zvládal hrát ještě na trubku, přičemž se ze samplů začalo ozývat kázání. Hudba z alba, naživo stejně převážně improvizovaná, se tak díky tomuto duchovnímu prostoru posunula trochu jinam a vyzněla pro mě docela jinak než při poslechu alba. Ještě musím zmínit prostorový zvuk docílený umístěním dalších reproduktorů do zadní části kostela. Moc jsem si zahajovací koncert festivalu užil.
Na druhý koncert pátečního programu jsme prošli dobršskou bránou k zámku, kde nás na hlavním festivalovém pódiu čekal česko-polský Štěpánka Balcarová Quartet ve složení: Štěpánka Balcarová – trubka, křídlovka; Nikola Kolodziejczyk – klavír; Jaromír Honzák – kontrabas a Grzegorz Masłowski – bicí. Jejich Emotions, čistě autorské skladby Štěpánky Balcarové, výborně navázaly na první koncert v kostele. Stylově vytříbená kapela představila řadu emocí Štěpánky, přitom jim opakovaně sekundoval místní hlasitý kohout, což mile podtrhlo jedinečnost festivalu. Závěrečné Překvapení můžete posoudit ve video ukázce níže.
Michal Kratochvíl: Štěpánka Balcarová se v premiéře mezinárodní kapely jala prezentovat také zcela nový program, založený na emocích (Emotions). První skladba byla smutná (Sadness), jak asi většina diváků uhodla a další si už můžeme představovat a domýšlet sami. Skladby se prolínají a navazují na sebe bez přestávky, takže je to takový emoční uragán, od smutku k naději, pak zase nostalgii střídá radost a musím říci, že nejvíce mi Štěpánka byla sympatická nahněvaná. Během koncertu byla také důvěřivá, vzteklá, ustrašená či znechucená. Poslední skladba byla Překvapení (Surprise), a to tedy doslova, když jak publikum, tak účinkující, překvapil kokrhající kohout. Jistě se bude skvěle vyjímat v rozhlasovém záznamu koncertu.
Hlavní hvězda večera, finský Verneri Pohjola Quartet, prezentující jejich poslední výborné album The Dead Don’t Dream, přinesl do Dobrše soudobý jazz evropské extratřídy. Skvěle sehraní Verneri Pohjola – trubka, Tuomo Prättälä – piano, Antti Lötjönen – kontrabas, Mika Kallio – bicí oblažili početné publikum svou nádhernou, autorskou hudbou. Ani občasný deštík nenarušil velmi intenzivní zážitek u barevně osvětleného dobršského zámku. Nadšení diváci vydrželi v hledišti i celou závěrečnou dvoj skladbu Argirro a Suspended, při které se spustila mohutná průtrž mračen, viz video ukázka níže. Nezapomenutelný zážitek!
Michal Kratochvíl: Verneri Pohjola pro mě byl černým koněm festivalu a na jeho vystoupení jsem se těšil asi nejvíce. Vzhledem k předpovědi počasí a hrůzně vypadajícímu srážkovému radaru bylo jasné, že se něco semele, otázka jen byla kdy přesně. Zpočátku se průtrž nekonala, ale jen trochu poprchávalo a počasí tak dalo vzniknout dalšímu magickému a nezapomenutelnému koncertu na dobršském festivalu. Hrály se skladby z překrásného alba The Dead Don’t Dream, ale ne v pořadí, jak jsou zaznamenány na desce. Do třetí zahrané Voices heard nás uvedla vypjatá trubka, aby mohl tuto intenzitu rozmělnit kontrast vyklidněné kapely. Nádhera! A dokonce i přestalo na chvíli pršet! Mlžný opar, působivě nasvícený zámek, zasněná hudba, to byl recept na nádherný večer. A zase nám začalo poprchávat. V rychlejší skladbě se zběsile sólující trubka s bicími snaží déšť zahnat, pak se vrátí k formě skladby a pokračují zase všichni spolu a krásně melodicky dohrávají pecku Wilder Brother. Déšť se však zahnat nepodařilo, ba naopak přivolali hotovou průtrž mračen. Z nebes se začaly valit provazce vody a dotvořily tak přírodní kulisy k posledním dvěma spojeným skladbám. Sami muzikanti z pódia nevěřili svým očím, jaký liják se to strhl a s povděkem kvitovali, že jsme vydrželi až do konce. Byť většina z nás minimálně s promáčenými botami a kalhotami. Ale stálo to za to!
Na úprk od zámku skrz dobršskou bránu po cestě změněné lijákem na potok do útulné hospody budeme dlouho vzpomínat.