LOTOS Jazz Festival – 24. Bielska Zadymka Jazzowa, Cavatina Hall Bielsko-Biaɫa, pátek 24.6.2022
Jedním z očekávaných vyvrcholení letošního festivalu Bielska Zadymka Jazzowa bylo vystoupení akustického tria Ala Di Meoly v překrásné Cavatina Hall, jejíž příjemné moderní prostředí a opravdu dokonalá akustika ještě zesílily jazzový zážitek.
Na úvod večera ocenil ředitel festivalu Jerzy Batycki kytarového virtuoza Ala Di Meolu za jeho vynikající hudební přínos jazzovým andělem 2022, podobně jako Brada Mehldaua na jarním koncertu Bielske Zadymky Jazzowe. Další sošky Jazz Angel 2022 byly připraveny také pro sobotní večer.
Michal Kratochvíl: Koncert započal až zhruba půl hodiny po avizovaném začátku, protože muselo dojít na pro mě poněkud zdlouhavé ceremonie s předáváním festivalového anděla, kterým se organizátoři festivalu snaží největším hvězdám odvděčit za jejich přínos a také je to samozřejmě skvělá příležitost, jak představit sponzory a poděkovat jim. Velmi sympatická byla podpora Ukrajiny a partnerského festivalu Leopolis jazz, který se měl již tradičně konat ve Lvově. Ještě koncem zimy to tak vypadalo, vše bylo zařízené a domluvené, kapely potvrzené a nakonec… Organizátoři Zadymky ale vymysleli, jak alespoň trošku lidem na Ukrajině zpříjemnit těžké chvíle a celý koncert do Lvova streamovali. Al Di Meola poděkoval za cenu a také vyjádřil podporu Ukrajině a mohlo se začít hrát.
Hned od prvního tónu nenechal Al Di Meola svoje fanoušky v přeplněném hledišti na pochybách, že jsou na správném místě. V akustickém triu ho nápaditě doprovázeli Amit Kavthekar – tabla a Richie Morales – bicí. Virtuózní kytarista si skvěle rozuměl s oběma, jak ve vlastních skladbách, tak ještě lépe v několika hitech od Beatles. Jasným vykřičníkem koncertu byl jeho nesmrtelný Mediterranean Sundance, kterým excitoval nadšené publikum, jehož bouřlivé ovace odměnil Al Di Meola třemi přídavky.
Michal Kratochvíl: Sestava akustického tria ve složení tabla, perkuse a kytara se může jevit neobvyklá, ale fungovala skvěle. První tři krátké skladby posloužily ke zbavení se fotografů a koncert se poté mohl rozjet naplno. Al předváděl tradičně virtuózní jízdu, exceloval jak v rychlosti, tak v melodičnosti, ale jako by to bylo trochu na úkor srdíčka či vřelosti, která se mi občas ve vší té virtuozitě ztrácela. Dovolím si vyzdvihnout nádherný nový sál, ve kterém se koncert odehrával. Cavatina hall je opravdu špičkové prostředí hodné takovýchto hvězdných koncertů. Sám Al byl z koncertního prostoru unešen a několikrát opakoval, že zvuk je úžasný. Velmi působivé bylo také nasvícení a reflektory umístěné za umělci měly tvar lotosu, navíc světla z vrchu jednou za čas také jako lotosové květy vypadala. Vystoupení opravdu příjemně plyne, muzikanti excelují a o vzrušivé momenty není nouze. Jiskří to hlavně mezi Alem a tablistou Amitem Kavthekarem, třeba ve zbrusu nové skladbě Fandango. Pak samozřejmě přišli na řadu Beatles a nádherná verze Norwegian Wood, kdy Di Meola bravurně zvládá hrát jak vokální linku, tak ještě spoustu věcí okolo. Předvádí nám další a další sprinty po hmatníku, a i perkusista Richie Morales mu zdatně sekunduje. Je až dechberoucí, jak přesně jsou sehraní. Všechny zvraty a stopky jim vycházejí. Když nadešel čas pro sólo na tabla, již dost nabuzení diváci se dostávají do extáze a Amit je dokázal ještě zdatně vyburcovat a také pobavit, když je do sóla integroval a všichni si mohli skandovaně zatleskat. Pak přišel na řadu Al se svým sólovým výstupem, ale ke konci jsem již měl pocit, že některé momenty byly trochu navíc a má pozornost mírně opadla. Hrálo se bez prodlev a muzikanti do nás sypali jednu pecku za druhou, až jsme se dostali k další úpravě Beatles – Strawberry Fields Forever.
Michal Kratochvíl: Poté nám Al musel odvyprávět příběh o tom, jak album natáčel a o jeho setkání s Paulem McCartneym, vedle něhož si pronajal dům v Hamptons, kde aranžoval skladby od Beatles, aby je mohl později natočit. Po roce si opět pronajal tentýž dům, a to již měl CD v ruce a jeho partnerka ho předala Paulovi. Před přídavkem zazněl velký hit Mediterranean Sundance a Al opět vysekl poklonu koncertnímu prostoru a prohlásil, že je to nejlépe znějící sál v Evropě. Na přídavek jsme si museli chvíli počkat, než se podařilo vyřešit problém s černou kytarou, ale čekání rozhodně stálo za to. Nesmrtelný hit Spain byl předveden naprosto bravurně a obecenstvo včetně mě nadchl. Diváci jsou v Polsku nesmírně vděční a opět si doslova vydupali další přídavek. Al se vrátil na pódium a prohlásil, tak když tedy chcete, my budeme hrát dál a zahrál nám ještě další 2 skladby.
Pokračování pátečního festivalového večera v Klubu Klimat značně kontrastovalo s předchozím skvělým akustickým jazzovým zážitkem v Cavatina Hall. Varšavská kapela Nervy klávesisty Agima Dżeljilji se silnou dechovou sekcí mne uzemnila přebuzeným, jednotvárným až techno rytmem během pár minut. Ani následný francouzský Electro Deluxe s charismatickým zpěvákem Jamesem Copleym celkový dojem z Klubu Klimat nevylepšil.
Michal Kratochvíl: Po nadmíru uspokojivém zážitku nastal přesun do klubu Klimat, kde jsme měli v rozjetém večeru pokračovat. Vystoupilo zde seskupení z Varšavy, které se zove Nervy. Když jsem to viděl a slyšel, říkal jsem si, tak tohle jo! Kupa dechů s elektronikou a drsnými rockovými bicími mi zpočátku přišla jako nesmírně originální kombinace. Tento první dojem z neotřelosti kapely však velice rychle vyprchal a vystoupení začalo být značně jednotvárné a uši nám krvácely. Přehulené basy, do toho místy tvrdé techno, bylo to poněkud jiné kafe než předchozí zvukově geniální uchu lahodící zážitek z Cavatina hall. Musím konstatovat, že mi tato hudba brzy začala lézt na Nervy a lituji, že jsme večer nezakončili hned po vystoupení Ala Di Meoly. Ještě teď mám zalehlé uši. No a Electro Deluxe? To byla panečku diskotéka!!!
Video resumé pátého festivalového dne:
