Ljubljana Jazz Festival – sobota 18.6.2022

Ljubljana Jazz Festival – sobota 18.6.2022

Naposledy editováno:

63. Ljubljana Jazz Festival, Cankarjev dom Ljubljana, sobota 18.6.2022

Poslední festivalový večer v Ljubljani jsme se těšili na pestrou kombinaci jazzových vystoupení, což se vrchovatě naplnilo. Nejprve norský experimentální kytarista Kim Myhr představil své nové album Sympathetic Magic, které vzniklo během loňské výluky. Vystoupení rozsáhlé sestavy Kim Myhr – guitars, synthesizer, vocals; Håvard Volden – guitars, synthesizer; David Stackenäs – guitars; Adrian Myhr – guitars, bass; Anja Lauvdal – organ, synthesizer; Hans Hulbækmo – drums; Michaela Antalová – drums; Ingar Zach – percussion (Norway, Sweden) však nenaplnilo očekávání. Jejich rozsáhlé hudební plochy s pomalu se měnícími rytmy mne nijak nezaujaly.

Michal Kratochvíl: Kim Myhr přijel do Ljublaně s novým projektem Sympathetic Magic. Již poněkud krkolomná sestava nástrojů dávala tušit, že by mohlo jít o zajímavý zážitek, protože tolik kytar jsem na jednom pódiu dlouho neviděl. Bohužel však opak byl pravdou a mým uším tato překombinovaná hudba vůbec nelahodila. Stohy papírů odpadávaly ze stojánků muzikantů a já jsem se propadal stále do větší beznaděje a tápal jsem. Neustálé překlikávání efektů, jejich úpravy, výměny kytar, ladění mezi skladbami… Nepodařilo se mi vůbec na tuto hudbu napojit a dle mého názoru koncert nefungoval jako celek, také právě díky dlouhým prodlevám mezi skladbami. Znáte to, když to prostě nesedne, sedíte nezúčastněně v klubu a hudba vás naprosto míjí. Nakonec se kapele podařilo popudit i ředitele festivalu Bogdana, který jim vehementně signalizoval, že značně přetáhli svůj vymezený čas.

Velkou pozitivní změnou a značným překvapením byl koncert Big Bandu slovinských ozbrojených sil, řízený slovinským skladatelem a dirigentem Izidorem Leitingerem. Pětadvacetičlenný orchestr zahrál mistrně jeho suitu Ushai, zkomponovanou speciálně pro toto těleso a čtyři zpěváky. Ushai v sanskrtu znamená „vítězný dech“ a symbolizuje vítězství srdce nad myslí, velmi příhodný název pro kreativní, dynamický, orchestrální jazz, umocněný skvělou akustikou v Gallus Hall. Silný hudební zážitek ještě posunuli sólisté Lovro Ravbar – soprano and alto saxophones; Jaka Janežič – soprano and tenor saxophones; Aleš Ogrin – keyboards; Gašper Kržmanc – guitar; Miha Recelj – drums.

Michal Kratochvíl: Následný rautík jsme tedy museli zvládnout ve zrychleném tempu a přesunuli jsme se opět do podzemí do úžasného Gallusova sálu, kde na nás vyrukoval slovinský armádní big band. Očekávání jsem neměl příliš velká a vyplatilo se, protože jsem byl o to více mile překvapen moderním hutným zvukem orchestru a povedeně zaranžovanými skladbami. Vynikající byli i instrumentální sólisté, snad jen ty vokály pro mě byly trochu navíc. Fajn koncert s parádním zvukem.

Skupina deseti mladých slovinských hráčů na nejrůznější bicí nástroje Domen Cizej, Luka Hren, Jakob Žerdin, Anže Mikulan, Julijan Kunej, Gaj Bostič, David Nik Lipovac, Tilen Zlatnar, Martin Pinter, Aljaž Ogulin upoutala následně pozornost početných diváků pod velkým platanem. Prezentovali originální skladbu Domena Cizeje pro soubor bicích nástrojů nazvanou Stream Ø Stem Revision. Zajímavé a neobvyklé naladění na očekávaný vrchol večera.

Michal Kratochvíl: Domen Cizej a jeho malý perkusivní orchestr byl příjemným zpestřením večera a jejich vynalézavé rytmy nás příjemně navnadily na další vrchol festivalu.

Před deseti lety rozšířil švédský saxofonista Mats Gustafsson svoje původní free jazzové trio Fire! na Fire! Orchestra, skupinu jazzových hudebníků z různých zemí. Kapela představila v roce 2021 nový přístup díky přijetí konceptu community-based activity (CBA), tzn. že se spojuje s hudebníky z místního prostředí a několik dní před koncertem nacvičuje speciální program. Orchestr pak zahraje jak nové skladby napsané speciálně pro tento soubor, tak starší věci v nových úpravách.

Soubor Fire! Orchestra CBA Ljubljana na hlavní scéně v Parku Cankarjeva domu zcela přeplnil naše očekávání. Ve složení Mats Gustafsson – reeds; Cene Resnik – tenor saxophone; Susana Santos Silva – trumpet; Mats Äleklint – trombone; Martin Hederos – Fender Rhodes, organ; Maša Bogataj – guitar; Julien Desprez – guitar; Urška Preis – harp; Jelena Ždrale – violin; Ema Krečič – cello; Aleksander Sever – vibraphone; Johan Berthling – bass; Andreas Werliin – drums (Sweden, Slovenia, Portugal, France) předal nadšenému a vděčnému obecenstvu značné množství energie a radosti. Naprostá paráda!

Michal Kratochvíl: Fire! Orchestra vystoupili s příhodně zrecyklovanou sestavou s některými členy kapel, které také hrály na festivalu, plus například se Susanou Santos Silvou, kterou jsem měl již tu možnost slyšet taktéž na Jazz goes to Town. V hudbě Fire! Orchestra se toho děje tolik, že by to mohlo nepřipraveného posluchače zaskočit, ale na druhou stranu je třeba dodat, že koncert byl alespoň rytmicky velmi srozumitelný. Nástrojů bylo v kapele dosti, bavila mě elektrická harfa a samozřejmě sám Mats na baryton saxofon. Když začal dirigovat řízenou improvizaci, bylo to přímo slastné. Jeho vehementní gesta vyzývala spoluhráče tu k sólu, tu třeba jen ke štěku a když pustil ke slovu Juliena Despreze z Abacaxi, děly se zase věci. Ten předvedl opět jedno ze svých pedálových sól, kdy v podstatě hraje převážně nohama a já byl v těchto extatických momentech u vytržení. Rockový drive vyvrcholil do totálního free jazzu, Susana zápasí s Matsem a navzájem se přefukují. Pak přišla na řadu zpívaná písnička Blue Crystal Fire (cover of Robbieho Basha), asi nejklidnější moment koncertu a Maša Bogataj se vcelku solidně rozepěla. Housle a cello nás poté uvedou do dalšího kusu intenzivní hudby, kdy to zase dovedou rozbít do totálního free jazzu a člověk jim to prostě žere, protože netrvá dlouho a už nás zase zásobují srozumitelnou nadupanou energií. Mats se prezentuje sólem na příčnou flétnu s různými úsměvnými výkřiky, pak zase diriguje, do popředí se dostane trombón a kolem něj běsní celý orchestr. Nádhera! Mats Gustafsson se zdá býti výstředním týpkem a roztomile nás v závěru koncertu poslal do prdele. Servítky si nebral ani s Bogdanem, ředitelem festivalu, který den poté oslavil narozeniny. Zábavná vložka na závěr a další vrcholný koncert festivalu!

Další radikální změnou posledního festivalového večera bylo duo Freekind, které tvoří chorvatská klavíristka a zpěvačka Sara Ester Gerdelj a slovinská bubenice Nina Korošak Serčič. Jejich tvůrčí filozofie „be free, be kind“, tzn. buďte svobodní, buďte laskaví, je také vyjádřena v názvu dua. Předvedený pop jazz zaujal zejména mladé diváky, kteří se občas nechali strhnout k tanci.

Michal Kratochvíl: Freekind byli po takovém vystoupení jako pěst na oko. Pop po šílené energické show Fire! Orchestra se mi podařilo zdárně pronudit a raději jsme se předčasně vydali očekávat další kapelu do CD klubu.

Poslední číslo celého festivalu patřilo belgickému kvartetu Ottla kytaristy Berta Dockxe. Ottla je příjmení milované sestry Franze Kafky, podle níž mladý Bert Dockx kdysi pokřtil kolo a později i svoji první kapelu. V Klubu Cankarjeva domu rozehráli Bert Dockx – guitar; Thomas Jillings – tenor saxophone, clarinet; Gerben Brys – bass; Louis Evrard – drums, percussion svůj přímočarý, vitální jazz s plnou vervou. Uspokojivý závěr náročného festivalu.

Michal Kratochvíl: Ottla, tahle sebranka s ďábelským kytaristou Bertem Dockxem to rozjela naplno hned od začátku. S efekty a krabičkami se nešetřilo, ale pracoval s nimi jiným způsobem než třeba Abacaxi. Kytaru však také používal k vyluzování všemožných zvuků, ale povětšinu času hrál čistě a srozumitelně, čímž vynikla jeho muzikálnost a našlapanost. Bohužel postupem koncertu jako by invence začala uvadat, a nakonec vlastně i díky vlastní únavě vzpomínám hlavně na začátek.

Čtyřdenní jazzfest v Ljubljani značně překonal naše představy rozsahem, pestrostí, precizní organizací a velmi přátelskou atmosférou. Většina koncertů byla bezplatná, permanentka na hlavní hvězdy festivalu stála jen 90 Eur. Děkujeme organizátorům za značné rozšíření jazzového rozhledu a těšíme se na další ročníky Ljubljana Jazz Festival.

Michal Kratochvíl: V Ljublani nám bylo dobře a pokud festival udrží nastolenou cestu, kdy zve zajímavé a neotřelé interprety, jistě naši pozornost přitáhne i v budoucnu a s chutí ho zase jednou navštívíme. Díky za skvělou hudbu a lidskou vřelost.