Bolestná hudba Romana Bergera v kongeniálním podání Quasars Ensemble

Bolestná hudba Romana Bergera v kongeniálním podání Quasars Ensemble

Naposledy editováno:

Budiž vydavatelství Hevhetia ke cti, že se kromě převažujícího současného jazzu věnuje také klasické hudbě, především pak té z 20.století a soudobé vážné hudbě. Na Slovensku působí tři špičkové soubory, jejichž projekty Hevhetia vydává. Cluster Ensemble, VENI Ensemble a QUASARS ENSEMBLE. Ten nahrál vskutku pozoruhodné album, obsahující dvě pozdní díla dosud nedostatečně doceněného skladatele – „Roman Berger: Korczak in memoriam / Requiem da camera“…

O souboru Quasars Ensemble jsem tu psal několikrát, naposledy to bylo v roce 2019 v souvislosti s CD s hudbou Witolda Lutoslawského, Camilla Saint-Saënse a Otty Ferenczyho. Tentokrát se díky souboru pod vedením Ivana Buffy může vyspělá hudební veřejnost seznámit s dvojicí rozměrných kompozic polsko-slovenského hudebního tvůrce ROMANA BERGERA. „Korczak in memoriam“ je věnována polskému učiteli a spisovateli dětských knih Januszi Korczakovi, který se vzepřel nacistům a neopustil svoje židovské žáky, i když nemusel, a šel s nimi v Treblince do plynové komory. „Requiem da camera“ je pak nářkem nad zločiny 20.století. V tomto čase navýsost aktuální a burcující…

Berger se narodil 9.srpna 1930 ve Štětíně a zemřel 22.prosince 2020 v Bratislavě. Do roku 1966 učil klavírní hru na bratislavské konzervatoři; k jeho žákům patřil mimochodem i Marián Varga! Poté se stal tajemníkem skladatelské sekce Svazu slovenských skladatelů, kde patřil k iniciátorům „obrodného“ procesu. Takže nemohl dopadnout jinak, než že byl v roce 1972 vyloučen a ocitl se bez práce a tvůrčí perspektivy. Jeho skladby byly na „černé listině“, takže se nesměly hrát a uvádět. Maličká rehabilitace nastala v roce 1976, kdy získal částečný úvazek ve Slovenské akademii věd. Šikana a politické perzekuce ale pokračovaly nadále. Začátkem prosince 1983 se neznámí a dost zvláštní zloději vloupali do jeho chalupy, aby zdemolovali pracovnu a ukradli starou korespondenci, sešity s poznámkami a část knihovny po skladatelově otci teologovi. A aby toho nebylo málo, v roce 1986 byly na příkaz KSS hozeny do stoupy jeho všechny tiskem vydané partitury. Po převratu se Berger s chutí pustil do tvůrčí práce. Následovala ale deziluze z posttotalitního vývoje. Přesto posledních 30 let života skladatele nebyl prostoupen smutkem. Jeho skladby se hrály na významných hudebních festivalech v Čechách, Polsku atd. a postupně získal uznání i doma. Byť stále neodpovídá významu jeho umělecké osobnosti.

Čtyřiapadesátiminutové album otevírá třívětá, bezmála půlhodinová skladba „Korczak in memoriam“ (pro soprán, flétnu či pikolu, varhany, tympány a smyčcové kvarteto). Je to hudba, která nezná s posluchačem slitování. V první části („Polemos“ a „Kinderszenen“) varhany (Marek Štrbák) zní dramaticky až fatálně, tympány hřmí (Tamás Schlanger), smyčce ve složení Catherina Lee (housle), Peter Mosorjak (housle), Alexander Znamenskiy (viola) a Arne Kircher (violoncello) sice zjemňují výrazovou hutnost, ale místy úpí, až běhá mráz po zádech. Ve druhé větě „Dies irae“ přijde ke slovu flétna (Audrey G.Perreault) a smyčce meditují, třetí část („Choral vorspiel. Marcia funebre“) nejdříve působí hluboce kontemplativně, přidá se jímavý zpěv Evy Šuškové (text pochází ze Čtrnáctého zastavení na Kristově Křížové cestě). Posléze se hudební tok dramatizuje, jímavost se mění v osudovost, bolest; v závěru pak odevzdání se Boží milosti skrze zpěv a´capella. Přiznám se, že nechávám skladbu doznívat pár minut v sobě, než pustím tu druhou…

Bolestná hudba Romana Bergera v kongeniálním podání Quasars Ensemble
Roman Berger: Korczak in memoriam / Requiem da camera
Hodnocení čtenářů22 Hlasů
5
Hodnocení

Čtyřvěté „Requiem da camera“ je napsáno pro housle (na nahrávce hraje Peter Mosorjak), violoncello (Ján Bogdan) a klavír (Ivan Buffa) je navzdory komorní sestavě nesmírně hutné, emocionální. V úvodní větě „Preludio (attaca)“ zprvu niterný zvuk ústí v osudové drama, následující „Quasi recitativo – Lamento (attaca)“ je doslova rozpohybována emocemi. Třetí část („Digressio – B-A-C-H – Diaphonia – Meditatio“) střídá vypjatost s ponorem, meditaci a niternost smyčců s dramatickým klavírem. Finálová věta (příznačně nazvaná „Epilogo“) shrnuje celou škálu předchozích poloh, je vskutku vzrušující v proměnlivosti dynamické, rytmické i narativní!

CD je opatřeno (jak je již v případě „vážnohudebních“ počinů Hevhetie dobrým zvykem ) skvostně výpravným bookletem se slovenským, polským a anglickým textem…

Tady není pro recenzenta co řešit!