Dostal se mi do rukou pozoruhodný debut zpěvačky, jež si říká po chlapsku BOUVIER. To proto, že „božská ženskost je ve všech lidech,“ jak se vyjádřila v jedné svojí písni. Album se jmenuje „Blachant“ a vydala ho 15.dubna na vlastní značce Renewell. Představuje kolekci tuctu duchovně a společensky silných písní, z nichž devět si napsala sama. A vězte, že tuto nahrávku produkoval sám Velký Ben Williams, který tu samozřejmě též tvrdí muziku!
Bouvier je přezdívka pro Dr. Jackie Copeland a výraz Blachant odkazuje k jejímu unikátnímu vokálnímu stylu, který nazvala blachanting. Ten vychází z blues, gospelu, jazzu, soulu, R´n´B´, popu, afro-diasporické hudby a zpěvů i gregoriánského chorálu a odráží její dlouholetou praxi hlubokých reflexí, sociální aktivity a modliteb, také jorubské, čili africké kořeny a antropologický výzkum v Nigérii, Indii, arabském světě či Evropě. Stala se také studentkou virtuózního jazzového zpěváka Josého Jamese a jeho životní a tvůrčí partnerky Talie Billig. A odtud vedla cesta k jejich producentovi Benu Williamsovi (kontrabas, baskytara), který přivedl do studia další čtyři hudebníky, takže Bouviera doprovází většinou kvinteto; jsou jimi Brandon Coleman (klavír a klávesy), Andrew Renfroe (elektrická kytara), John Davis (bicí) a Benji Allonce (perkuse). Protagonisté se společně se zpěvačkou snažili v písních vytvořit náladu, která by mírnila stres vůkol a inspirovala k sociální aktivitě uprostřed všech těch turbulentních poryvů, traumat a sociální izolace v éře covidové pandemie a po ní.
BOUVIER: Blachant
Od svých předků jsem se naučila, že hudba není jen o zábavě nebo potěšení,“ vysvětluje Bouvier. „Může to být nástroj k léčení a prostředek, jak využít božskou energii vesmíru.“
Dvanáct písní je rozdělených po čtyřech do tří oddílů. Odděleny jsou a´capellově hlasovou naléhavostí ve třech miniaturách pojmenovaných „Blachant“. První oddíl se zove Tribulation (Soužení) a vypíchnu dva tracky. „Holla“ je naléhavě zpívaný a instrumentálně vskutku sugestivně uchopený gospel, v němž zastřený, ale přesto plnokrevný, hlouběji posazený hlas Bouviera vyniká v plné narativní síle. „Ghosts Of Our Past Echo“ sytí výrazné jorubské polyrytmy, takže se tu střetává šamanská spiritualita se zpěvem téměř jako zaklínáním či vzýváním. Emoce tu mocně gradují. Druhá část se všeříkajícím názvem Love zdobí úžasná coververze soulového hitu Roberty Flack „First Time Ever I Saw Your Face“, jež je v podání Bouviera ještě milostnější, a podle mého názoru nejvrcholnější část alba, gospelově emotivní a bluesově smutné uchopení písně „Brown Baby“ (autorem je Oscar Brown Jr, ale proslavila ji Nina Simone). Zpěvačku totiž doprovází pouze Ben Williams s kontrabasem, takže si posluchač může naplno vychutnat její hluboce emotivní vokální projev. Třetí, poslední oddíl pojmenovaný Transcendence je opravdovým vyvrcholením. Začíná odpichovým blues „Life Jazzin´, kde se blýsknou v sólech kytarista a pianista, pokračuje gospelem biskupa Marvina Winanse „Feel Like Going On“, který zpěvačka pojímá více soulově po vzoru Al Greena. I s parádním kytarovým sólem. Album uzavírá svižně najazzlé blues „In Her Peace“ o vnitřním míru a životní rovnováze. Ale poslední slovo nechť má autorka:
Dvojí téma v ‚In Her Peace‘ se vztahuje jak k božské ženskosti ve všech lidech, tak k tomu, jak tato kosmická energie může kultivovat vnitřní mír, aby prosperoval i v dobách osobních a společenských nepokojů.“
