Jazz Meets World, Novoměstská radnice Praha, čtvrtek 31.3.2022
Legendární norský basista Arild Andersen (*1945) přijel po 30 letech do České republiky představit svůj současný kvartet plný o generaci mladších špičkových norských muzikantů.
Není divu, že kapela ve složení Marius Neset – saxofony, Helge Lien – piano, Arild Andersen – basa, Håkon Mjåset Johansen – bicí přilákala mnohé jazzové znalce do zcela zaplněného Velkého sálu Novoměstské radnice.
Arild Andersen Quartet spustil zvolna a citlivě svoje originální kompozice, ve kterých dominoval zejména skvělý Marius Neset na tenorsax a sopránsax unikátním způsobem hraní. Postupně kapela ovládla celý historický prostor sálu svými nápaditými, srozumitelnými skladbami, přičemž se excelentní sóla všech členů trefně střídala a případně i prolínala. Helge Lien prokázal svoji delikátní hru, kapelník Arild Andersen exceloval podobně. Nadšení v sále vzrůstalo až k závěrečné dynamické kompozici, po které si dlouhý aplaus vysloužil nádherný pomalý přídavek.
Mimořádně vydařený jazzový večer.
Michal Kratochvíl: Lyrický úvod koncertu a skladby Little Song naznačil, že nám svou nesmírně dynamickou a originální hudbou bude kvartet vyprávět příběhy a vezme nás s sebou na krásný výlet, pokud se necháme unést a zaposloucháme se. Arild hraje krásné nosné melodické linky na kontrabas a obstarává tím pestrý doprovod. Linii vyprávění nejprve rozvíjí Marius na saxofon, aby se posléze hlavním vypravěčem stal Helge a Arild pod jeho vzrušující hrou může nadále kouzlit melodický doprovod. Ve druhé skladbě Infinite Distance Arild hýřil úsměvy a bylo vidět, že je na koncert dobře naladěn. Skladbu nejprve hrála sestava v triu, aby s návratem Mariuse na scénu mohla explodovat do neučesané a nápadité improvizace, kdy o nečekané momenty nebyla nouze. Vykoupení samozřejmě přichází záhy a všichni se opět společně sejdou a kompozici šponují a gradují tak, že to lépe a napínavěji snad ani není možné. V těchto okamžicích na pódiu exceloval především Håkon, vzápětí se dopředu prodral Marius a navrch nasadil zběsilé sólo, jako by měl svět po dohrání této pecky skončit. To se naštěstí nestalo a nekonečnou vzdálenost jsme nakonec zdárně překonali a posunuli jsme se spolu s kvartetem k Short Story, příjemné hladivé skladbě s krásně líbezným sólem na basu, aby poté v kontrastu Håkon zase rozpoutal bouři.
Michal Kratochvíl: Když jedna z dalších kompozic začínala Håkonovým hraním smyčcem na činely a Helgeho preparováním piana, prohlásila jedna paní sedící za mnou, že kapela asi nejspíše ladí. Naladěno naštěstí však již měli a jednalo se o neotřelý rozbitý úvod. Když však skladba přišla “k sobě”, hnala kupředu jak rychlík. Tuto smršť pak vystřídala balada, alespoň tedy v úvodu. Na poslední skladbu si Arild “konečně vzal šmytec” (jak opět trefně poznamenala paní sedící za mnou) a my jsme se mohli znovu vydat na zasněný výlet do severských krajin. Ze snění nás postupně probrala stupňující se intenzita projevu kapely a výsostné sólové výstupy všech členů. Gradace neustále pokračovala až k samotnému vyvrcholení celého koncertu. V závěru to byl neskutečný tlak a z frenetického ohlasu u publika bylo jasné, že se musí přidávat. Závěrečná vyklidněná skladba nás pohladila na duši a v zasněném ponoru odvála k domovu.
Cyklus Jazz Meets World pokračuje sérií dalších zajímavých koncertů: