Emmet Cohen se se svým triem v identické sestavě (Emmet Cohen – piano / Yasushi Nakamura – kontrabas / Kyle Poole – bicí) představil posluchačům v Praze již podruhé v krátké době. Před necelým půl rokem totiž zahrál v Novoměstské radnici. Koncert v Jazzdocku se odehrál 15.3.2022 a bohužel pro mne nepřinesl nic nového.
Odlišností mnoho nebylo, snad jen to, že v prostředí jazzového klubu se hudebníci cítili poněkud více komfortněji, jak sám Emmet také při proslovu zmínil. Z nějakého důvodu tvrdil, že předtím tu hráli v katedrále, možná měl na mysli akustiku v sále Novoměstské radnice. Zpočátku na nás zkusil pár českých slov a nabádal lidi k tomu, aby se projevovali, křičeli, tleskali atd. Když budeme dost křičet, Kyle prý bude hrát hlasitěji. V první části nám trio zahrálo několik standardů (Two Bass Hit, Young and Foolish a nebo třeba Fiesta Española od Cedara Waltona) a také jednu vlastní pecku – Future Stride. Ta byla jednoznačným vrcholem 1. setu. Již jsem to zmiňoval v předchozí reportáži a musím to podotknout znovu… Hraní vlastní tvorby by takto našlapanému triu jistě slušelo více. Za sebe si dovolím vypíchnout výkon Yasushiho Nakamury, který svými duchaplnými sóly celý koncert oživoval. Po krátkém komediálním vystoupení s ručníky nám trio ukázalo své napojení, které vyústilo v přirozený přechod z balady do rozverného blbnutí se sehranými stopkami a šprýmováním. Emmet se s námi podělil i o své poselství o důležitosti hudby, která nás v těžkých časech sbližuje, ať jsme kdekoliv na světě.
Druhý set začal medley z různých standardů a pak došlo na vlastní věc Toast to Lo. I tato část vystoupení se odvíjela dle stejné formulky a po čase mi již toho blbnutí a šprýmování v hudbě tria přišlo až přespříliš. Obecenstvo kolem mě se však stále dobře bavilo a koncert tedy pokračoval na plné obrátky dál. Dokud hudba přináší obecenstvu radost, je to v pořádku. Já si však asi od tvorby Emmeta dám na delší čas pauzu a budu doufat, že v budoucnu přijede třeba s kompletně vlastním repertoárem.
Fotky: Jakub Macháček