Prvním letošním albem, které podrobuji recenzi, je kanadské provenience. Vydal jej vlastním nákladem houslista, saxofonista a skladatel jazzové, filmové, elektronické a klasické hudby DON MACDONALD. Na novince „Shifting Sands“ se obklopil špičkovými instrumentalisty, aby vytvořil příjemně chutnající směs jazzu, soft rocku, newgrassu a world music…
V devíti vlastních kompozicích tentokrát nechává naplno znít svoje housle, stylově bujaré. Vedle nich staví do centra pozornosti mandolínu, na kterou hrají dokonce dva hosté: Dylan Ferris a vycházející americká hvězda (dle DownBeatu) Jason Anick. Jinak tu samozřejmě nechybí klasická jazzová sestava: trojnásobný kanadský pianista roku Dave Restivo (mimochodem s naším kytaristou Romanem Pokorným vydal v roce 2019 album „Favourite Colours“), jeden z nejuznávanějších kytaristů v zemi Mike Rud, bubeník Steven Parish a za kontrabasem Rob Fahie a Jill McKenna.
DON MACDONALD: Shifting Sands
Vzhledem k tomu, že Macdonald pracuje ve vysokoškolském hudebním programu na Selkirk College v Britské Kolumbii, který každoročně zaznamenává zvýšený počet zahraničních studentů, zkomponoval hudbu oslavující multikulturalismus. K tomu dodává: „Považuji se za nesmírně šťastného, že žiji v době, kdy mohu učit a zároveň učit se od lidí s tak různorodým zázemím.“ Projekt se kvůli covidu-19 nahrával zcela na dálku, každý ze zúčastněných hudebníků nahrál materiál ve svém vlastím domácím studiu. Všechno to pak smíchal a zmasteroval Chris Gestrin, sám instrumentalista a skladatel. Zvládl to na jedničku.
Více jak sedmačtyřicetiminutová stopáž alba je tak akorát, aby tato sice výtečná fúze, ale přece jenom příliš pohodově eklektická, nezačala vysychat. Lídr nechává hodně prostoru svým spoluhráčům, jeho housle jsou ovšem zásadní. Vykreslují melodie, často v souzvuku s pianem a strunnými nástroji, takže takto melodická a zvuková plnokrevnost je pro skladby určující. Z té se poté vylupují šťavnatá sóla. Zatímco ta houslová jsou hodně newgrassová, stejně tak mandolínová, pravověrné jazzové fandy dozajista okouzlí nejvíce klavírní a kytarová. Vychutnejte si je především v úvodním, tiitulním tracku „Shifting Sands“, a také jižansky hutném „Bayou“, „Bembe“ a závěrečném „Homecoming“. Mně osobně se nejvíc líbí trojice skladeb v prostřední části alba, neboť tu v jazzovém hrnci klokotají další nejazzové přísady. V „Dreams of Ozymandius“ je to orientálně zabarvená melodie (Ozymandius je řecké jméno pro egyptského faraona Ramsese II.) s příchutí britského folku (je to také název sonetu barda Shelleyho). „La Tormenta“ chutná opravdu hispánsky, což je umocněno zvýrazněnou rolí kytary, v „Derecho“ se Středomoří mísí s řízným newgrassem a hutnými sóly, z nichž to houslové nad ostinatem je opravdu strhující!