Jeden z nejoriginálnějších kubánských jazzových pianistů Omar Sosa a senegalský virtuóz na koru i zpěvák Seckou Keita se spolu s venezuelským perkusistou Gustavem Ovallesem vydali na cestu vzdálenou stereotypům. Rozjímavá, a přesto temperamentní hudba na pomezí žánrů zazní 20. března 2022 v pražském Divadle u hasičů.
Hudba latinskoamerické oblasti a západní Afriky samozřejmě vždy souvisela, vycházela z podobných zdrojů a vzájemně se ovlivňovala. Omar Sosa a Seckou Keita přesto dokázali najít spojnice nevšední. Vyhnuli se tanečním rytmům latinské hudby či senegalského mbalaxu i tradičním nostalgickým baladám, aniž by zapřeli kořeny. Vybrali ze zažitých ingrediencí jemné tvary i zadumané nálady a když v roce 2017 vydali společné album Transparent Water, šlo o opravdovou událost. Tou se stalo i turné, v rámci kterého Omar Sosa, Sackou Keita a v pianistových projektech nezbytný perkusista Gustavo Ovalles doslova uhranuli i publikum festivalu Colours Of Ostrava 2018.
Už tehdy Sosa v rozhovorech prozradil, že spolupráci s Keitou považuje za mimořádně inspirativní, proto nezůstane u jednoho projektu. Jeho přípravu sice oproti plánu o rok zpomalila opatření spojená s pandemií, nicméně loňský titul Suba je minimálně stejně tak podařený jako Transparent Water. Na pražský koncert přitom láká nejen nový repertoár, ale také fakt, že podstatnou součást hudebního kouzla tvoří nápadité improvizace. Žádné vystoupení není stejné.
Pro svoji schopnost brilantně komunikovat s hudebníky z různých kulturních oblastí má přitom Sosa „prosté“ vysvětlení: „Porozumění napříč hudebními tradicemi je vyjádřením mé životní filosofie. Ta zahrnuje naprosté otevření jiným kulturám, přijímání jejich prvků a sdílení těch mých. Jazz bývá často správně charakterizován jako výraz hudební svobody. Proto když je muzikant věrný svým kořenům, zároveň snadno najde společné základy s ostatními,“ vysvětlil pianista v rozhovoru pro UNI magazín.
Dokonalá souhra výrazných osobností je jistě dána i tím, že nešlo o setkání ušité narychlo, ale o dlouhodobý harmonický proces. „Prvně jsme se potkali už v roce 2012, během jednoho představení v Londýně, kam nás oba pozval můj dobrý přítel a tehdejší bubeník mojí kapely Marque Gilmore. Hned nás to naprosto pohltilo! Takové souznění a shodnou muzikantskou chemii zažijete málokdy. Okamžitě jsem věděl, že chci Seckoua přizvat ke spolupráci. Příležitost se naskytla v roce 2013, když jsme začali pracovat na základech alba Transparent Water,“ popsal společné začátky Sosa.
Omar Sosa (*1965, Camagüey, Kuba) patří k jazzovým světoobčanům. Po slibném začátku kariéry na Kubě se přestěhoval do Ekvádoru a poté do USA, kde získal mezinárodní věhlas. Jako současný domov ovšem zvolil Evropu, konkrétně Španělsko. Zároveň však ctí i svůj africký původ. Proto jedno ze svých alb nazval Ilé (2015), což v západoafrické jorubštině znamená „Domovina“. S východoafrickými hudebníky později natočil album An East African Journey (2021). Vnímání afrických kořenů jistě patří k faktorům, které prohlubují vzájemné porozumění se Seckouem Keitou.
Počet Sosových alb překročil třicítku, z toho čtyři tituly si vysloužily nominaci na Grammy. Pianista sice vychází z jazzu, ale neváhá ve svojí hudbě využívat postupy klasiky, lidové hudby z nejrůznějších koutů světa nebo hip hopu a elektroniky. Cítí se na pódiu stejně přirozeně jako sólista, v duu, jako člen malých comb i s big bandem za zády. Desku Es:Sensual (2017) ostatně natočil se špičkovým hamburským tělesem NDR Bigband.
Seckou Keita (*1978, Ziguinchor, Senegal) je stejný kosmopolita jako Sosa. Pochází z váženého rodu, po otci královského, po matce z klanu Cissokho z griotského. V polovině 90. let zahájil mezinárodní hudební dráhu, spolupracoval s hudebníky z Kuby, Indie, Skandinávie i UK. U nás jsme ho poprvé mohli slyšet na jediném pražském ročníku festivalu WOMAD v roce 2000, kterého se účastnil jako člen průkopnické afro-keltské kapely Baka Beyond. V jeho diskografii najdeme i desku Clychau Dibon (2013), výsledek zajímavé spolupráce s velšskou harfenistkou Catrin Finchovou.
Gustavo Ovalles (*1967, Caracas, Venezuela) je dvorní hráč Omara Sosy. V Praze jsme ho viděli i v pianistově projektu se zpěvačkou a houslistkou Yilian Cañizares. Jeho služeb ovšem využili i americký saxofonista David Murray nebo francouzský saxofonista Julien Lourau. Ovládá celou řadu technik hry na perkusivní nástroje. V roce 1997 se usadil v EU, aby mohl studovat evropské kořeny venezuelské hudby. Koncertoval ve slavných newyorských jazzových klubech Birdland či Blue Note, ale i v Carnegie Hall nebo v hamburské Labské filharmonii.
Koncert proběhne v rámci řady Jazz Meets World. Těžko si představit hudbu, která by koncepci této série naplňovala lépe.