Slovenská skupina VLČIE MAKY, jež ve svojí hudbě spojuje folklór s jazzovou instrumentací, vydala před pár měsíci druhé album. Zove se „Horehronie“, a to díky PJ Sound Studio.
Zatímco předchozí album „Podpoľanie“ z roku 2019 přineslo podpoľanské lidové písně, tedy folklór z oblasti zahrnující okresy Detva a Zvolen, novinka „Horehronie“, jak titul jasně vypovídá, obsahuje deset lidových písní z oblasti horního toku řeky Hron. Což je území okresů Banská Bystrica a Brezno. Zpěvačku Janu Kozákovou v nich doprovázejí špičkoví slovenští jazzmani: klavírista Klaudius Kováč, kontrabasista i baskytarista Róbert Ragan ml. a bubeník Peter Solárik. Kováč, který je autorem úprav písní, říká: „Inspiraci jsem hledal v klasické i jazzové hudbě a důraz jsem kladl i na rytmické obohacení skladeb.“ Na CD kapela přizvala i dva nadmíru zajímavé hosty. „Když jsem přemýšlela nad hosty, napadlo mne, že by tu měla být oproti prvému albu nějaká změna,“ okomentovala to zpěvačka. (Poznámka: na debutu hráli houslista Stano Palúch a cimbalista Ľubo Gašpar.) „Přišla jsem na to, že kromě výborných instrumentalistů by mohli vyniknout krásné mužské hlasy, a když dva texty byly v mužském rodě, bylo rozhodnuto.“ Takže se na albu objevil Peter Adamov a Dan Bárta. K tomu Kozáková dodává: „Myslím, že máme všichni tři hodně společného; máme rádi citlivé, empatické lidi, kvalitní jazzovou hudbu a přírodu. Nahrávání s nimi byl pro mě velký zážitek.“
VLČIE MAKY: Horehronie
Album se poslouchá dobře. Je příjemné, zvonivé, odlehčené, přesto nepostrádá emoce a místy ani lidovou syrovost. Zpěvačka se dokázala popasovat i s jazzovým frázováním, hlasově občas evokuje folkovou Zuzanu Homolovou, jež si s lidovými písněmi navýsost rozumí. Evidentní je to třeba hned v úvodní „Na kráľovej hoľi“. Ovšem co nejvíc lahodí jazzofilovi, jsou instrumentální výkony. Pozornost na sebe samozřejmě strhává především Kováč, jenž střídá elektrické piano s akustickým. Doma je v akustické baladě, kde umocňuje melancholii, jako je tomu v „Javorom, javorom“, kde s Kozákovou zpívá Adamov.
S klavírem dominuje v řízné latině „Ej, prečo si puakua“ a ve šťavnaté hardbopovce „Pot ubočou, pot tou sivou hoľou“; v závěrečné pop-jazzově uchopené lidovce „Sokole, holube“ přidává i varhanní podkres. Sedí mu i fusion styl („Zaspievala by si, ale němam hlasu“) či funkový odpich („Prepeľička, prepeľička“). Jeho sóla jsou vskutku lahůdková! Rytmická dvojice hraje spolehlivě, s citem i důrazem, přičemž Raganovy sólové party patří také ke skvostům alba; doslova jsem se zamiloval třeba do jeho hry smyčcem v milostné písni „Cesta hore, cesta dolu“. Za absolutní vrcholy nahrávky považuji dramaticky vystavěnou „Pot obločkom pískaju“ a duet s Bártou v „Kažu sa mi žeňiť“, plný barev, proměnlivé dynamiky a Bártova falzetu evokujícího syntezátor…
Nuže, poslechněte:
