Kubánský pianista Ramón Valle je mistrem jiskřící pódiové energie i dojemných balad, což dokázal 1. března 2022 koncertem se svým triem ve složení Omar Rodriguez Calvo na kontrabas a Jamie Peet na bicí. Vystoupení proběhlo v sále pražské Novoměstské radnice.
Ramón je největším talentem mezi našimi mladými pianisty. Otevíráš kubánské hudbě novou cestu.
prohlásil samotný Chucho Valdés již počátkem 90. let…
Koncert začal skladbou od proslulého kubánského skladatele Ernesta Lecuony, který s oblibou míchal různé styly. Jak Ramón popsal, vezměte trochu Gershwina, Ravela, Stravinskyho a bůhví koho ještě, smíchejte je dohromady a máte Ernesta. Byl to pořádný eklektický mix a pěkně napálený úvod, jakoby se trio ani nepotřebovalo dostat do provozní teploty. Kubánský kontrabasista Omar Rodriguez Calvo hraje s neuvěřitelnou lehkostí, Ramón vyskakuje do stoje jak čertík z krabičky a energická smršť nebere konce. To byl panečku úvod. Vypadá to, jako by si setlist domlouvali na místě a hráli na co mají zrovna chuť. Dále tedy zazněla např. skladba s názvem Zwana věnovaná Ramónově ženě, která byla oproti úvodní strhující pecce pomalejší, zato však také velmi rozverná. Při Trance dance in blue hlavní protagonista zběsile scatuje, roztleskává publikum a trio rozpoutává pravou kubánskou taneční zábavu. V průběhu skladby opět u piana stojí a dupe do rytmu. Není divu, protože tahle věc má neuvěřitelný taneční groove. Rovněž tak neuvěřitelné jsou i grimasy, které při hraní Ramón snad nevědomky předvádí a umocňuje tím svůj zápal pro hudbu. Následuje skladba pro sestru, ale jelikož má sester rovnou 5, vymyslel to tak, že je to skladba pro všech 5 a jmenuje se 5 hermanas (5 sester). Tady se zase snaží o rozezpívávání a hecování publika, přičemž jednou rukou hraje na piano a v druhé třímá mikrofon a ještě k tomu zpívá. Je to prostě živel.
Poté však atmosféra zhoustla a skladba Free at last věnovaná svobodě byla, obzvlášť v dnešní době, zcela na místě. Sólová předehra na piano vygradovala napětí a naléhavost a intenzita se promítly i do projevu zbylých členů tria. Tady dokázali, že s přehledem a obrovským citem zvládají i vážně polohy. Pro mě určitě vrchol koncertu, i když jsem se chtěl hlavně bavit a úvahy o šílenosti dneší doby nechat stranou. Zákonitě muselo přijít odlehčení a tím byla další pořádná vypalovačka Levitando. V přídavku ještě zní Te Extraño věnována zesnulé matce a otci a to je již opravdu definitivní konec a krásná tečka za dalším skvělým večerem na Novoměstské radnici. Ať nám hudba radost přináší!
Fotky: Barka Fabiánová