David Helbock představil 23. února 2022 ve velkém sále pražské Novoměstské radnice své nové album The New Cool. Setkání s tímto projektem se již naskytlo kolegovi Michalovi Sýkorovi na skvělém festivalu v Garaně a nadšením z něj zrovna neoplýval. Já jsem se toho večera v Garaně zrovna neúčastnil, takže jsem si svou premiéru bez velkého očekávání odbyl v Praze. Říkáte si tedy, jak bude znít takový nový cool jazz v současné podobě?
Album velmi výstižně popsal promo text v tiskové zprávě a mohu jen potvrdit, že v případě Davida Helbocka nejde o žádnou „hurá modernizaci“ cool postupů, ale o hudbu vytvořenou s hlubokým vhledem do tematiky a zároveň s potřebným množstvím originality. Pianistovo trio navíc hraje muziku skutečně současnou, neváhající – citlivě a decentně – využívat k úpravě zvuku nástrojů elektronická efektová zařízení. Koncert započal skladbou Prelude in E minor následovanou Pandemic of lgnorance, kde se naplno projevilo využití elektroniky, která však byla používána vkusně a poměrně decentně pro příjemné dobarvení zvuku tria a byla osvěžujícím prvkem během celého koncertu. Sebastian Studnitzky ve skladbě používal zkreslení na trubku a David si pohrával se strunami klavíru a během celého koncertu se poměrně vyžíval v jeho preparování zevnitř. Kytarista Arne Jansen dvojici doprovázel basovou repetitivní linkou hranou na kytaru. V kompozici Sequel od Sebastiana, která pochází z jeho sólového alba Memento, David přidává také perkusivní hraní na klavír a vyťukávání. Krásná klasická mezihra poslouží jako most k části skladby, ve které hrají prim trubka s kytarou. Helbock si posléze dokonce vezme paličku a klouže po strunách uvnitř piana, Arne během hraní podlazuje a nádherně tak přispívá k hraní si s atmosférou. Dále pak ještě zaznívají skladby On the shore, jazzový standard, jehož název jsem si nestačil poznamenat a posléze také Korona Solitude #1 a Time after time v jejímž závěru David rozezní piano hlubokými témbry, kompozici vygraduje a pak zklidní a přejde do líbezné romantické vyhrávky, kterou staví do kontrastu s před chvílí vyvolanou bouří. Ještě nás čeká pecka Last Solidarity Rock s pořádnou dynamikou a dalšími kontrasty.
Musím říci, že mi snová atmosféra koncertu naprosto vyhovovala a v sále pro zhruba 100 diváků se tato hudba skvěle vyjímá a dá se na ni napojit. Na větším festivalu tomu možná bylo jinak, ale tady to fungovalo a koncert jsem si moc užil. Bylo to COOL!
Fotky: Barka Fabiánová