„Každý máme svůj milostný příběh.“ To řekla polská zpěvačka IDA ZALEWSKA ke svému novému albu „Lush Life“, na kterém se podílel výtečný pianista KUBA PŁUŻEK. A ony příběhy našla ve standardech…
Jazzová zpěvačka Ida Zalewska není čtenářům Jazzportu neznámá; před šesti lety jsem zde recenzoval její výbornou nahrávku „Storytelling“, vydanou stejně jako „Lush Life“ na značce Hevhetia. Kuba Płużek vyhrál celou řadu jazzových klavírních soutěží a vydal pod svým jménem dosud pět alb; to poslední „Book Of Resonance“ (Audio Cave, 2021) je solo a patří k těm nejlepším loňským nahrávkám sólového klavíru vůbec. Mimoto spolupracuje nejen s domácími jazzmany, ale též ze zámoří (Janusz Muniak, Michal Urbaniak, Greg Osby, Nigel Kennedy…). A úzce spolupracuje právě se Zalewskou; ostatně účinkuje již na výše zmíněném albu „Storytelling“…
Každý jazzofil si musí položit otázku, zda další takové album s jazzovými standardy ze třicátých až sedmdesátých let není zbytečné. Vždyť každá z devíti písní patřila a dosud patří do portfolia těch největších jazzových a popových hvězd; jen namátkou jsou mezi nimi Ella Fitzgerald, Julie London, Barbra Streisand, Billie Holiday, Frank Sinatra, Chaka Khan, Kurt Elling, Etta James, Adele, Roberta Flack… A ještě k tomu postrádají velkolepá aranžmá a zvuk, neboť tu zní pouze zpěv a klavír. Ovšem oba protagonisté si vystačili s nejsilnější zbraní: prostou upřímností bez jediné stopy po falši a nabubřelosti. Intimní nálada je odzbrojující a zároveň narativně silná. Byť titul alba (Bujný život) by nasvědčoval spíše opaku, Zalewska zpívá o partnerských hádkách, rozchodech, romantické lásce, touze a milostných vzpomínkách odlehčeným jazykem. Ale s veškerou tíhou (nikoli ovšem drásavou vypjatostí) na srdci. Což svědčí o její interpretační vyzrálosti. A posluchač si maně musí položit další otázku: Nakolik je to prožité? V této souvislosti by mne nesmírně zajímala její a Płużekova autorská tvorba. Tak snad příště…
IDA ZALEWSKA: Lush Life
Oba aktéři dokáží neokázale vyhmátnout třeba blues (úvodní „Cry Me a River“, „Fool, That I Am“ a závěrečný skvost „I´d Rather Go Blind“). Civilní projev zpěvačky a jazzová improvizace zdobí filmovou píseň „What Are You Doing the Rest of Your Life“ (Takoví jsme byli, 1973) a „The End of Love Affair“ od Billie Holiday. Dokáží být hluboce jímaví („Lush Life“), naproti tomu „Billie´s Blues“ v sobě dráždivě mísí kabaretní projev pianisty a zpěvaččin žalem prolamovaný hlas. Nechybí swingová svěžest v „Say It (Over and Over Again)“, ani dramatický výraz v „You´ll Never Now (´till You Let Go)“, což by jistě kvitovala i Roberta Flack.
Jak už jsem se zmínil, těším se na autorské písně této dvojice. O lásce, o čemkoli…
