Pavel Hrubý: Go Between
Saxofonista a klarinetista PAVEL HRUBÝ je v Jazzportu jako doma. Zaslouženě, neboť patří mezi naše nejvýraznější jazzové a improvizující instrumentalisty.
Dne 1.listopadu vyšlo na značce Amplión Records jeho zcela sólové album „Go Between“. Exkluzivně v limitované vinylové edici v počtu 200 ks…
Není to první sólovka Pavla Hrubého, jinak člena skvělých souborů jako jsou Limbo, Phoenix Quartet, Tellemark či aktéra duetových projektů třeba s Dušanem Černákem, Janem Faixem a Emilem Viklickým. Ta předcházející „Between the Lines“ vyšla již před sedmi lety. Tentokrát jde ale o zcela jiný tvůrčí počin.
Jedná se o záznam živého solo koncertu na moje různé klarinety a saxofony. Je to volná improvizace a nic nebylo dopředu připravené,“ osvětluje sám protagonista. „Při samotném hraní jsem své nástroje využíval tak, jak jsou stvořeny, respektive jsem nepoužil žádné interpretační efekty jako například overtones, multiphonics, slaptones a podobně a nástroje jsem nepreparoval. Ve svém pojetí volné improvizace se snažím užívat veškeré dynamické nuance a témbry mých nástrojů. Zachovávám melodicko-harmonický systém a jdu po určité linii příběhu, jak je u mě zvykem. Melodie jako taková a zvuk samotný jsou pro mě základním vodítkem a impulsem k rozvíjení volné improvizace.“
Pět improvizovaných skladeb bylo nahráno při koncertě v kostele Nejsvětější Trojice v Písku 29.srpna 2020 Adamem Karlíkem a mixováno ve Studiu Svengali Alexejem Charvátem. Zvuk je vskutku skvostný a na vinylu doslova rozkvétá. Pozoruhodná je také malba na přední straně obalu, jež díky velkému formátu vyniká naplno; autorem je Jan Štolba (jinak též jazzman a básník) a dílo má název „Vrh kostek“.
Každá skladba je zahrána na jiný nástroj, přičemž první a poslední patří tenorsaxofonu. Úvodní „Inner Signals“ je věnována Hrubého dlouholetému příteli Janu Pelcovi, grafikovi, designérovi, pedagogovi a „nezdolnému jazzofilovi, který miloval free jazz a v Karlových Varech pořádal Jazzové podvečery“. Bohužel v roce 2019 předčasně zemřel. Skladba meditativní i kypící emocemi, ponorná i vzletná, naléhavá. V „Take A Deep Breath“ vzdává Hrubý hold klarinetu. Odhaluje širokou škálu jeho výrazových poloh a emocí, sycených nejen postupy soudobé vážné hudby, ale třeba i blues. Poté se posluchač dostane do víru sopránsaxofonu ve „Swirl“, kde Hrubý v improvizaci pracuje důsledně s dynamikou a rozbíjením i následnou rekonstrukcí melodie; ta se mění ve střípky, ty zase v drúzy, přičemž každá z nich nese vlastní kód ke vzrušujícímu příběhu. Basklarinetová oslava „Wadi Almuluk“ je dedikována Hrubého ženě Gabriele. S ní jazzman navštívil poprvé v životě Egypt a Údolí králů se pro něj stalo nepopsatelným zážitkem. A tak ho popsal takto, skrze tóny. Samozřejmě se silným orientálním nádechem a zaujetím okouzleného hráče. Závěrečná skladba „I Call Hope Never Dies“ představuje vpravdě poctu tenorsaxofonu. Ten na sebe bere podobu gospelovou, neworleánskou, bopovou i freejazzovou…
Nádherný vinyl, nádherná hudba!