Zpěvák Gregory Porter a hammondkář Ondřej Pivec se v komorní sestavě vrátili tam, kde jejich společná cesta k ceně Grammy kdysi začala – na festival Struny podzimu. 3.12.2021 se v Obecním domě představili v sestavě: Gregory Porter – zpěv, Ondřej Pivec – hammondky, Chip Crawford – klavír a Stephanie Alvarenga, Sheherazade Holman, Chris Ashley Anthony – vokály.
Publikum natěšené na velkou hvězdu formátu Gregoryho si přišlo do (v rámci současných opatření) vyprodaného Obecního domu vychutnat tento speciální zážitek a oslavu 25. výročí festivalu. Koncert započne peckou Revival a hned od začátku Gregory dokazuje, že je ve špičkové formě a jeho hlas krásně vyplňuje prostor. Navíc s podporou sboristů je to vskutku parádní start celé show. Hned na úvod se Gregory také trochu rozpovídal a představil nám své poselství lásky, kterého se drží jak v životě, tak ve své hudbě. Nádherné uvedení dojemného songu No Love Dying, který v této komorní sestavě dostal snad ještě naléhavější podobu. Ondra si v něm střihl vkusně stručné sólo a zbytečně tak jeho podstatu nerozmělnil. Závěrečné prolínání Gregoryho s vokalisty bylo nesmírně působivé. Před Liquid Spirit nám byla připomenuta historka, jak se Ondra s Gregorym dali dohromady, nebo spíše jak byli dáni dohromady právě festivalem Struny podzimu, načež bylo vyzdvihnuto důvěrné přátelství, které se mezi nimi po letech rozvinulo. Po úvodu jen s pianem poprvé došlo na zapojení publika výzvou k tleskání do rytmu a písnička se rozproudila do pořádné vypalovačky. V následující Take Me to the Alley nás Gregory bere do svého dětství a opět vypráví velmi silný příběh ze života, tentokráte o inspirování ostatních. Je vidět, že zpívá od srdce a jeho hudba a především hlas se dotýkají duše.
Další je balada jen s Ondrovými hammondkami, ve které má nádherné sólo jak z kostela a mohutný vokál Gregoryho umocňuje atmosféru, až se nám zatajil dech. V pomalejším tempu se pokračuje i písní Don’t Be a Fool. Špetka patosu jen za doprovodu piana a v duetu se zpěvačkou zafunguje dokonale. Když skladbu končí v objetí, jsou diváci u vytržení a zběsile výkonu aplaudují. Následuje pak ještě Musical Genocide opět v plné sestavě. Gregory popřeje k narozeninám Chipu Crawfordovi, kterému je zrovna v ten den 69 let, skladbou Dad Gone Thing. Nezapomene připomenout, že je s ním již od počátku své hvězdné pěvecké kariéry. Jen v duu s pianem přichází na řadu Mona Lisa a na závěr setu se vrátí celá kapela s hitovkou 1960 What?, ve které publikum opět roztleskají a vyslouží si ovace ve stoje. Jako přídavek je nám věnováno poděkování You Can Join My Band a příjemná hodinka a půl je za námi.
Fotky: Petra Hajská