Eden Giat v nádherném jazzovém světě mezi dvěma vlnami

Eden Giat v nádherném jazzovém světě mezi dvěma vlnami

Naposledy editováno:
Eden Giat v nádherném jazzovém světě mezi dvěma vlnami
EDEN GIAT: Crossing the Red Sea
Hudba
Zvuk
Obal, booklet
Hodnocení čtenářů1 Hlas
4.5
Celkové hodnocení

Je mu 22 let, letos si stačil zahrát s Avishaiem Cohenem a Omerem Avitalem v americkém jazzovém klubu Blue Note a vydal debutové autorské album s vlastním kvartetem. Pianista EDEN GIAT a jeho nahrávka „Crossing the Red Sea“, vydaná ve vlastní režii, coby majstrštyk…

Eden Giat Quartet byl zformován před dvěma lety v Tel Avivu; pianista se obklopil svými vrstevníky, neméně nadějnými instrumentalisty. S tenorem a sopránkou je to Yuval Drabkin, u kontrabasu David Michaeli a za bicími a perkusemi Nitzan Birnbaum. Titul „Crossing the Red Sea“ odkazuje k biblickému příběhu o exodu Izraelitů, kteří prchali z egyptského otroctví právě přes Rudé moře. To se před nimi zásahem Boha rozevřelo a poté zase zavřelo a znemožnilo jejich pronásledování. Pro Giata tento příběh symbolizuje také cestu k vnitřní svobodě, jež trvala dva roky. Autor k tomu poznamenává: „Hudba má moc proměnit bolest v lásku, a tato láska pak osvobozuje duši.“ Z hudby je patrné, že tuto proměnu zažil Giat na vlastní kůži. A duši…

Kolekce sedmi skladeb má pouze 33 minut, o to hutněji a vyrovnaněji působí na posluchače. Úvodní kompozice „Nash Didan“ (což aramejsky znamená „naši lidé“) odkazuje k Židům z regionu Urmia, odkud pochází rodina Giatova otce. Proto jako antré zazní autentický židovský zpěv, motiv pak převezme piano, posléze celé kvarteto, čímž skladba získá až taneční říz. Výrazné motivy, riffy a melodie ostatně vévodí všem skladbám a kvarteto s nimi nakládá mistrně. Neotřelým způsobem mísí jazz s chytlavou popovou melodičností (v dobrém slova smyslu) okořeněnou Blízkým východem. Což s plnou vervou dokazuje hned druhým trackem – titulní „Crossing the Red Sea“, v němž navíc nechybějí naléhavé saxofonové emoce.

V „Trudat Hayam“ (hebrejsky „Hnutí moře“) svým zaobleným lyrickým tokem evokuje moře, včetně rozkvetlého kontrabasu a piana v sólových chorusech. Zároveň byl Giat inspirován Milesem Davisem, který (cituji) „dokázal vytvořit celý svět kolem jedné noty“. „Ha´Sultan“ s výrazným arabským koloritem připomíná lidovou píseň; a jímavě melodické a zároveň vypjaté sólo sopránky je tady opravdu skvostné! V „Rustle of the Earth“ může posluchač vychutnávat šťavnaté sazby, řetěz sólových chorusů a rytmickou hutnost (především díky rozpálenému kontrabasistovi). Inspirován ženou, do níž byl zamilován, Giat postavil následující kompozici „Butterflies of a New Path“ na bluesové formě, ovšem přetavené v hutný, vášněmi sycený hard bop; tomu odpovídají i sólové party tenora a piana. Album vrcholí jímavou skladbou „Two Waves“. Tu pianista zkomponoval již na střední škole pod tíhou smutku, kdy „tato pomalá, opakující se melodie je výrazem bolesti.“ Na mne ovšem působí jako skvostný příslib naděje…