Nová estetika jazzového kytarového tria: Tvuru!

Nová estetika jazzového kytarového tria: Tvuru!

TVURU
Hudba
Zvuk
Obal, booklet
Hodnocení čtenářů1 Hlas
5
Celkové hodnocení

Na jaře tohoto roku vyšlo debutové eponymní album navýsost pozoruhodného norského tria TVURU (na značce AVA Records / Fig Tree Music). Pokud jste si mysleli, že vás už žádné jazzové kytarové trio nemůže překvapit, tak vězte, že tahle mladá trojice vás dostane! A stačí jí na to 37 minut…

Trio Tvuru založil v roce 2016 kytarista a skladatel Andreas Andersen, známý z uskupení jako jsou Majorstuen ØrkenbluesEnsemble a Paper Dog. Jeho představou byla fúze norské lidové hudby, jazzové harmonie, volné improvizace a severských impresí. Což se mu podařilo zhmotnit mírou vrchovatou. A protože s tvůrčí vynalézavostí používá rozšířené elektronické efekty a techniky hry na kytaru, takže dokáže napodobovat tradiční norské nástroje, především pak národní nástroj, hardangerské housle, vytváří tak novou estetiku kytarového tria. K té patří melancholie a tlumené vášně, jež v kombinaci s prokomponovaným materiálem a volně improvizovanými ohlasy norského folklóru skýtají pastvu pro uši!

Skladby jsou kratší, zhutnělé, protože zbytečně neprotahované. Trio staví také na mnohdy až hmatatelném napětí mezi sólovou kytarou a rytmikou. Zatímco kytara je často plná líbezných barev a krátkých, o to však silnějších melodií, rytmika je nervní či hutně pulsující. Každopádně si kontrabasista Henrik Sandstad Dalen a bubeník Ola Øverby zaslouží obdiv, nakolik dokáží dotvářet onen jedinečný zvuk tria.

Kolekci deseti skladeb otevírá „Dupp“, melancholický kus, ve kterém slyšíte nápodobu nejen již výše zmíněných hardangerských houslí, ale také norské obdoby citery zvané langleik. V „Brakar“ rytmika výrazně tepe a eruptivní proměny vycházejí z jazz-rockového výraziva. Jakási frisellovská malátnost prostupuje skladbou „Gløsmark“, v „Bjug“ je kytara naopak až havajsky rozjívená, ovšem postupně zesyroví.

 

Neméně pozoruhodným kouskem je „Ǿlåt“, v němž se mísí lidová taneční hudba (opět v hlavní roli zvuk houslí) se závěrečným přerodem do arabského koloritu (!). „Spil“ se vyznačuje valivým rockovým tahem, mocnou gradací až k noise a posléze scofieldovskými vyhrávkami. V „Marsj“ panuje vyhrocený kontrapunkt mezi kytarou a rytmikou, nepřeslechnutelná je minimalistická stavba a silné napětí. V „Hennaug“ si vychutnejte nekomplikovanou, protáhle melodickou kytaru, šťavnatou rytmiku s kontrabasovým šperkováním a občasnou rozvolněnost celé struktury. Zamumlaná, líná kytara versus nervní rytmika, proměny k melodičnosti a lyrice zdobí „Furk“. V závěrečném tracku „Grum“ zaslechneme v ponorně lyrickém toku dokonce ambietní podkres. Vlastně to není tak zcela poslední track, protože CD obsahuje bonusovou jedenáctou skladbu, lépe řečeno záznam krátkého freaku ze studia…

Tak takový je jeden z nejskvělejších jazzových debutů tohoto roku!