Klavírní génius Joey Alexander dokáže, že zralost nezávisí na věku

Klavírní génius Joey Alexander dokáže, že zralost nezávisí na věku

Proslavil se jako zázračné dítě. Dnes lze umění osmnáctiletého muzikanta srovnávat s největšími mistry jazzového piana. Hru jednoho z nejbrilantnějších klavíristů současnosti můžeme vychutnat 15. listopadu v Praze v Atriu na Žižkově, kde Joey Alexander vystoupí se svým triem.

Indonéský pianista Joey Alexander má na kontě tři nominace na Grammy, vítězství v anketách prestižních časopisů Down Beat či Jazz Times, vyprodanou Carnegie Hall, ovace na nejprestižnějších festivalech a pět vysoce ceněných alb. To vše stihl mezi devátými a osmnáctými narozeninami. Na dětské hvězdy máme tendenci nahlížet s trochou nedůvěry a pochybovat, zda nepřitáhly pozornost jen díky útlému věku, zda dokáží status génia obhájit i v dospělosti. Zapomínáme ovšem, že například i Herbie Hancock zahájil svoji dlouhou dráhu jako zázračné dítě. Nemluvě o Mozartovi nebo Chopinovi.

Josiah Alexander Sila

Josiah Alexander Sila se narodil 25. června 2003 v Denpasaru na ostrově Bali. Pokud jste někdy Bali navštívili, určitě jste tohle městečko neminuli, patří k důležitým kosmopolitním turistickým centrům. Také rodiče geniálního dítka pracovali v turistickém průmyslu. Navzdory oné kosmopolitnosti ovšem Denpasar rozhodně nemá zavedenou jazzovou scénu, typickou líheň talentů. Jak se malý Joey dostal k jazzu na nejvyšší úrovni?

Zdálo by se, že „jednoduše“. Poslechem alb ze sbírky svého otce, amatérského hudebníka a jazzového fanouška. Jako šestiletý se na levné miniaturní elektronické klávesy a podle sluchu naučil skladby Thelonia Monka, Billa Evanse či Herbieho Hancocka. A ne, že by pouze papouškoval. Brzy také intuitivně pochopil princip improvizace, začal vytvářet vlastní variace a také rozvíjet skladatelské schopnosti. Což je hodno génia v pravém smyslu slova.

Aby mohl Joey vůbec získat nějaké jazzové vzdělání, přestěhovala se rodina na Jávu do Jakarty, hlavního města Indonésie. Tam už mohl talentovaný chlapec hrát na jamech s nejlepšími indonéskými jazzovými hudebníky. Hvězdná chvilka se dostavila, když bylo Joeymu Alexanderovi osm. Tehdy přicestoval do Jakarty coby velvyslanec dobré vůle UNESCO Herbie Hancock. Poslechl si hru zázračného dítěte a prohlásil, že v jeho talent věří. „Tehdy jsem se rozhodl věnovat svoje dětství jazzu,“ vyprávěl později Alexander. V devíti už vyhrál hlavní cenu na Master-Jam Festu 2013 v ukrajinské Oděse, kde soutěžilo 43 muzikantů bez omezení věku ze 17 zemí světa.

K zásadnímu průlomu na scénu pomohl geniálnímu dítěti o rok později Wynton Marsalis. Přítel mu doporučil, ať se koukne na záznam Alexanderovy hry na YouTube. A ostřílenému jazzmanovi spadla čelist. „Nevím o nikom, kdo by v tomto věku dokázal hrát jako on. Na jeho hře miluji všechno – jeho pojetí rytmu, jeho přesvědčivost, jeho hluboké pochopení hudby,“ prohlásil Marsalis a pozval mladičkého pianistu na gala koncert Jazz At The Lincoln Center v květnu 2014. Joey Alexander publikum oslnil a média z něj udělala přes noc senzaci. A to ještě neoslavil jedenácté narozeniny! To už se Alexanderova rodina přestěhovala do New Yorku, aby se kariéra synka mohla rozvíjet.
Joey Alexander obstál a nestal se jen krátkodechou atrakcí. Přesvědčil hned prvním albem My Favorite Things (2015) u respektovaného labelu Motéma, kde hraje nejen kompozice Coltraneovy, Monkovy či Strayhornovy, ale i autorské Ma Blues. Album vyneslo pianistovi nominaci na Grammy v kategorii Nejlepší jazzové instrumentální album, Joey se přitom stal vůbec nejmladším takto oceněným jazzmanem.

Zatím poslední, v pořadí páté album Warna (Barvy, 2020), vydané na legendární značce Verve, je dalším přesvědčivým důkazem Alexanderovy originality a hráčské zralosti. Až na jednu výjimku, osobitou úpravu Stingovy balady Fragile, jde o nahrávku zcela autorskou, mimořádně invenční a co do interpretace nezaměnitelnou. Jako basista se na desce podílel Larry Grenadier (který si ostatně zahrál už na pianistově prvotině), za bicími seděl Kendrick Scott. Jedna věc přitom spojuje veškerou Alexanderovu hudbu, od pianistových začátků po současnost: Pocit ohromné radosti.

Během pražského koncertu pianistu doprovodí kontrabasista Kris Funn (na kontě má vlastní album CornerStore, sideman Christiana Scotta, Kennyho Garretta či Pharoaha Sanderse) a bubeník John Davis (též Chris Potter či Marcus Strickland).