38. Československý jazzový festival, Městský dům Přerov, pátek 22. října 2021
Páteční festivalový koncert otevřela slovenská skupina Šalefuky, která trefně přispěla k naplnění přívlastku československý v názvu festivalu. Zajímavý projekt saxofonisty Milo Suchomela, propojující romskou hudbu se slovenským folklórem a balkánskými barvami dechových nástrojů přivedl na jeviště reprezentativní slovenskou sestavu:
Agáta Kováčiková, Klaudia Škovránková, Kristína Malinová – zpěv,
Pavol Bereza – kytara, Milo Suchomel – saxofony, Ondřej Juráši – trubka,
Alan Bartuš – klavír, Lukáš Deviatka – basová kytara, Marek Rašman – bicí.
Svého motta: „Keď sa zjavia Šalefuky, roztancujú nohy, ruky a spália pri tom všetky tuky!“ se drželi od první písně až po závěrečnou titulní Šalefuky, kterou si můžete poslechnout ve videoukázce níže.
Výrazné oživení letošního Československého jazzového festivalu.
Michal Kratochvíl: Když si přečtete popis hudby Šalefuky, mohlo by se vám zdát, že jde jen o nějaký úlet. Oni to ale myslí vážně a světe div se, ta kombinace folklorních písní ze Slovenska, rytmů z Balkánu a nějakého toho funku a jazzu opravdu funguje. Intoxikující dobrá nálada se šířila sálem při jejich vystoupení, já jsem si ho velice užil. Velmi zajímavé a dobře zpracované aranže a hned tu máme příjemné překvapení festivalu.
Vyzrálou fúzi jazzu, funku a soulu předvedla druhá kapela večera, The Track Inspection, spojující velmi podařeně hammondové trio: Jan Andr – Hammond varhany, Kiril Yakovlev – kytara, Tomáš Hobzek – bicí s dechovou sekcí: Richard Šanda – pozoun, Miroslav Hloucal – trubka a Petr Kalfus – saxofony. Jejich originální kompozice z loňského alba Introducing daly na pódiu značný prostor pro virtuozitu všem muzikantům, kteří toho s velkou chutí využili k radosti nadšených diváků.
Výborné naladění na očekávané vyvrcholení celého festivalu.
Michal Kratochvíl: The Track Inspection se s ničím nepárali a nasadili naplno hned od začátku. Nejprve maličko haproval zvuk a bicí byly utopené, ale nějak se to zlepšilo nebo jsem si prostě zvykl. Hudba je to promakaná se strhujícím sóly všech zúčastněných interpretů a živé vystoupení kapely mě velice bavilo. Ať již jsme se dočkali sóla na sopránku od Petra Kalfuse, nebo bravurních kytarových eskapád Kirila Yakovleva, vždy to bylo ve prospěch hudby a ta byla náramně vydařená.
Jasným vrcholem druhého festivalového večera, vlastně celého letošního přerovského festivalu, byl naprosto strhující koncert skvělého kytaristy Mikea Sterna a saxofonisty Billa Evanse, které výborně doprovázeli baskytarista Tom Kennedy a bubeník Nicolas Viccaro. Vůbec nevadilo, že první tři všeobecně známé skladby Mikea Sterna jsme v Přerově obdivovali už potřetí. Mimořádný drive nestárnoucího kytaristy s unikátní technikou nadchl znovu, virtuózní saxofonová sóla dojem vygradovala, léčebná energie se hrnula z pódia. Potřebné zklidnění přinesl dojemný zpěv Billa Evanse u piana, po kterém nás kapela znovu přivedla do varu. Muzikanti byli ze svého tak úspěšného koncertu plného ovací tak nadšeni, že bez odchodu ze scény odměnili excitované publikum dvěma krásnými přídavky.
Po takovém návalu hudební radosti nezbývá než poděkovat skvělým interpretům i obětavým organizátorům za nezapomenutelný zážitek!
Michal Kratochvíl: Mike začal koncert nekonečným sólem, kdy si vyšel dopředu pódia a předvedl, proč je miláčkem publika při svých melodických bězích po hmatníku. Na konci se potutelně usmál a věděl, že bude odměněn bouřlivými ovacemi. Vystřídal si roli s Billem v popředí, jedno sólo střídá druhé, frenetické běhy na basu, maskulinní sólo na bicí, to je typický koncert Mikea Sterna. Bill je naprosto skvělý při svém sóle na tenor, jde do toho, jako by mu šlo o život. Pak štafetu zase převzal Mike a my si jen můžeme spokojeně chrochtat, protože se nám dostává výsostné jazz rockové jízdy. Mike dokonce i vyzpívává tóny při svém sólování. Velmi mě potěšila skladba, kterou si střihl Bill u piana a krásně tklivě nám zazpíval. Bohužel se v průběhu koncertu dostavil rušivý prvek v podobě otřesů z tuc tuc klubu, který je umístěn ve spodním patře Městského domu v Přerově. Tento fakt bohužel rušil i interprety, kteří se s ním snažili vypořádat. To se jim nakonec podařilo, a i přes poněkud schematický formát vystoupení (teď sóluji já a pak budeš sólovat ty) se muzikantům dařilo publikum přímo nadchnout. Na závěr došlo na skladbu od Jimiho Hendrixe a jako přídavek skvělá hitovka Jean Pierre. Mike pózuje fotografovi přímo do objektivu a Tom se v ní taky rozjel při kratičkém slapovém sóle. Byla to parádní jízda a Mikea Sterna v Čechách zase brzy rádi uvidíme.
I moderátor Aleš Benda si na konci posteskl ohledně tuc tuc klubu, ale to byla vlastně jen malá vada na kráse jinak skvělého vystoupení a nepochybného vyvrcholení letošního jazzfestu v Přerově.