V divadle Archa se 24.10. 2021 sešla pestrá společnost především pamětníků a mániček, ale překvapivě bylo v publiku i dost mladších ročníků. Již předem bylo všem jasné, že se opět v rámci Prague Music Performance schyluje k výjimečné události! The Crimson Marathon je unikátní projekt, který vznikl se souhlasem zakladatele King Crimson Roberta Frippa exkluzivně pro organizaci Prague Music Performance.
Nejprve vystoupil Markus Reuter (touch guitar a soundscaping) se svým novým triem ve složení Alexander Dowerk (touch guitar) a Asaf Sirkis (bicí). Markus začal koncert sólo vytvářením zvukových krajin (soundscaping), které vynalezl Robert Fripp. Po chvíli se k němu připojil zbytek tria a vystřihli pecku Red následovanou Sartori in Tangier, obě skladby samozřejmě z dílny King Crimson. Poté se Markus omluvil, že vzhledem ke komplikované situaci ve světě nemůže vystoupit se Stick Men, ale ujistil nás, že jeho trio je složeno ze špičkových muzikantů. Repertoár King Crimson proložili také vlastní skladbou Unconditional ve zkrácené verzi, následovala skladba Vrooom a poté si muzikanti vydařeně zaimprovizovali, což jak Markus připomněl, bylo v minulosti také velmi typické pro koncerty King Crimson. Na závěr nás odpálili krkolomnou mistrovsky zvládnutou Level Five. Bezchybné provedení instrumentálek KC všechny patřičně navnadilo na další pokračování večera.
Richard Palmer-James se představil v roli zpěváka/písničkáře a to bylo jediných pro mě zbytečných 15 minut celého večera. Naštěstí se k němu poté připojili muzikanti od Davida Crosse a vystřihli s ním The Court of the Crimson King. Atmosféra pořádně zhoustla a publikum začalo být nadržené na hlavní představení večera a další hitovky od KC.
David Cross band nastoupili záhy na scénu a začali vlastní až prog metalově znějící skladbou Starfall. Tenhle nářez jsem si užíval od první noty a hned bylo jasné, že půjde o výjimečné vystoupení a skvělé vyvrcholení maratonu. Následovala Exiles od King Crimson, kterou vedl úžasný basák Mick Paul na svou šestistrunku. Poté se k němu přidal David Cross a záhy se do toho opřela celá kapela. Takhle divadlo Archa asi již dlouho nedunělo. Calamity byla další vlastní skladba a opět monumentální metalový nářez. Nowhere přišla jako ochutnávka z nadcházejícího alba a nadchla nás zpěvy celé kapely. Poté se již na pódiu opět zjevil Markus Reuter a začal vytvářet hudební krajiny v duu pouze s Davidem. Po této příjemné zklidňující vsuvce na nás kapela již opět v plném počtu vypálila Larks‘ Tongues in Aspic, Pt. 4. To byla slast a hudební orgasmus. Ještě jednou skupina zavítala do vlastní tvorby, kam sáhla po svém údajně největším hitu The Pool, k jehož předvedení pozvala i Richarda Palmera-Jamese. Závěr koncertu pak patřil progovému opusu Starless a ve freneticky vyřvaném přídavku nemohla samozřejmě chybět absolutní progová hitovka 21st Century Schizoid Man se vsunutým sólem na bicí. Refrén snad řvali všichni v obecenstvu a u mnoha jedinců došlo i na řádný headbanging. Monumentální skladba a milník (nejen) rockové historie. Epesní vyvrcholení celého maratonu.
Byl to nářez, bylo to boží! Vrcholná a vytříbená pocta legendě legend, tedy King Crimson. Po tomto více než 3 hodinovém návalu energie a hudební dokonalosti jsem se musel na okamžik posadit a utříbit si dojmy, než jsem pln nadšení vyrazil k domovu. Již dlouho jsem z nějakého koncertu nebyl takto na větvi.