Jak jsme vás informovali, do Letovic 22.října zavítal FREETOWN QUARTET. To jest saxofonista a klarinetista Luboš Soukup, pianista Vojtěch Procházka, hrající též na syntezátor, a dánská rytmika ve složení Morten Haesum (bicí) a Emil Brun Madsen (kontrabas). A materiál z výtečného LP „Christiania“, natočeného živě v Kodani před dvěma lety. A došlo i na dosud neslyšené skladby…
Hudba této čtveřice byla popsána takto (cituji):
Energická hra, svoboda projevu a imaginace bez hranic jsou znaky hudebních vystoupení kvarteta a „neučesanost“ jejich projevu je stejně vítanou devizou, jako kongeniální nasazení hráčů.
Těchto atributů se nám, posluchačům, dostalo vskutku v míře vrchovaté. A co víc: považuju letovický koncert za mimořádně vydařený, převyšující dokonce albový záznam. Onu „neučesanost“ nahradila bezmezná, až dětská hravost, místy i s projevy naivity, čistoty duší a absolutního odevzdání hudbě a nám, posluchačům. A od počátku jsme je v hojném počtu hnali dopředu, naladěni na stejnou vlnovou délku, leckdy jako u vytržení, okouzleni, omámeni, šťastní!
Soukup střídal tenorsaxofon, sopránku a klarinet, střídal robustní hru s neobyčejně citlivou, zvukomalebnou, v případě klarinetu něžnou, melancholickou a procítěnou. Procházka hýřil fantazií, v níž bylo místo pro jarrettovské kouzlení, zemité blues i vážnou hudbu; se syntezátorem navíc probarvoval jazzový proud ambientním či dokonce psychedelickým oparem. Haesumo bubnování bylo vyvážené, úderné i odlehčené, přímočaré i zahuštěné; nechyběl ani jeho plastový dinosaurus, jenž občas křepčil po snare bubnu. Madsen na sebe často strhával pozornost dramatizovanou hrou, do níž zapojoval celé tělo i výraz tváře. Často hrál smyčcem, což se tak často nevidí. Občas vzal do ruky basové ukulele a změnil se v rockera. Ovšem skladby, jichž byl on autorem, byly nesmírně lyrické, až meditativní, jako třeba „Frozen Tears“. Kvarteto nepřetržitě překvapovalo, každý tón byl neuvěřitelně vycizelovaný, jakoby mezi nimi už dávno byl a oni ho uhnětli do té pravé, jedinečné podoby. Mezi muzikanty to jiskřilo a my, posluchači, jsme se cítili jako edisoni…
Koncert začal odpichovou hardbopovkou „Konk“ od Monka, včetně swingové pohodičky i šťavnaté klavírní jízdy kamsi za nebeským Cecilem Taylorem. Málokdy na pódiu začne fungovat chemie hned v první skladbě, ale tady na prknech Kulturního domu Letovice vyrostl přímo Chempark Záluží. Nechyběly další osvědčené fláky, jako třeba „The Circus Is Back In Town“, „Cosmopo Blues“, „Prá“ (tady mi Soukupův tenor evokoval mého „miláčka“ Charlese Lloyda) a v samotném závěru jako přídavek notně rozpustilý a řízný „Times Square“ Ornetta Colemana…
Děkujeme, Eriku Winklere a Městské kulturní středisko Letovice! A těšíme se na 26.listopad, kdy do našeho města zavítá Libor Šmoldas NYC Trio; to jest jeden z našich nejlepších jazzových kytaristů s hvězdnou newyorskou rytmikou, s bubeníkem Adamem Nussbauem a kontrabasistou Jayem Andersonem.
(Autor foto: Petr Švancara)