Na úvod si dovolím citovat z programu JGTT:
Velký orchestr, dvě premiéry napsané přímo pro festival, tři světově proslulí improvizátoři, jeden z nejslavnějších evropských skladatelů soudobé hudby. Velkolepé finále v rámci jedinečného koncertu, kde předvedeme současný trend jazzu propojování komponované vážné hudby a nespoutané improvizace…
V první části byly představeny 2 skladby zkomponované přímo pro festival Jazz Goes to Town a jednalo se o jejich světové premiéry. Peter Graham připravil JOGOTOTO (Joy Goes to the Town) a Michal Nejtek Lost Rituals. Peterova skladba nebyla psána pro orchestr v plném obsazení, ale hostoval v ní Michal Nejtek na klávesy a také všichni 3 zahraniční sólisté: Sofia Jernberg (hlas), Frank Gratkowski (saxofony) a Susana Santos Silva (trubka). Obzvláště vokální part Sofie mě uhranul a nechal jsem se unést vzletnými momenty při gradaci skladby.
Michal Nejtek ve své kompozici zapojil větší orchestr, ale jako sólista byl přizván pouze Frank, který se svým saxofonem a klarinetem čaroval. Líbezný úvod, který nás pohladil na duši přešel ve frenetické dýchání a prskání do nástroje a rozjel se ve zběsilé sólo za líbivého podkladu celého orchestru, což vytvářelo náramně fungující kontrast. Skladba vystřídala mnoho nálad od tajemného vyklidnění až po explozivní momenty s avantgardně sólujícím Frankem. Bravo!
Sám Michal Nejtek skladbu popisuje takto:
Těžko si představit větší protiklad – absolutně svobodný sólista-improvizátor, který na požádání zahraje prakticky cokoli a vysoce organizované těleso, dodržující všechna zapsaná pravidla. Přesto jsem se o spojení těchto dvou elementů pokusil. Sólista, vynikající německý saxofonista Frank Gratkowski je v mé kompozici něčím jako liberem, svobodným duchem, tvořícím v rámci ohraničeného prostoru. A tento prostor (topos) je určen orchestrálními strukturami a texturami, jež se svobodou sólisty zvláštním způsobem interagují. Název skladby odkazuje k rituálům různého druhu (vzájemná přitažlivost harmonických funkcí v kadenci, rytmické patterny, odkazy na historickou hudbu), jejichž původní obsah ve své hudbě leckdy – a často marně – znovuobjevujeme.
Na festival také dorazil jedinečný Heiner Goebbels, aby uvedl druhou část koncertu, ve které se prezentovaly jeho skladby. V příběhu, který vyprávěl, jsme se přesunuli na festival v Donaueschingen, kde před 50 lety proběhl koncert Dona Cherryho. Pro Heinera to byla převratná událost a sdělil nám, že festival JGTT má stejnou moc a kvalitu stát se převratnou událostí a popřál festivalu mnoho úspěchu do dalších let. V průběhu druhé části večera zazněly tyto skladby:
Under Construction (2019) vznikla na objednávku Seattle Symphony pro velký orchestr. Původně nesestříhaný dokumentární záznam stavebního hluku, který vznikl v bezprostřední blízkosti berlínského studia skladatele, byl konfrontován s orchestrální partiturou, která abstraktním způsobem převádí strukturální kvality tohoto záznamu do mechanických sekvencí, repetic a rytmizací. Vznikl tak dialog mezi virtuózní orchestrální skladbou a překvapivě dramatickými zvuky stavby a poetickými zvuky prostředí. Společně s Jazz in the City zve Heiner Goebbels Sofii Jernberg k novému osobnímu dialogu s orchestrem. Oba se seznámili v roce 2015 během uměleckého pobytu v Grónsku a poprvé tam společně vystoupili v Nuku. Vokální projev Sofie byl naprosto dechberoucí!
Writings I a II (1996) jsou dvě části původně zkomponované pro slavné hudební divadelní představení Heinera Goebbelse Černé na bílém na motivy povídky Stín od Edgara Allena Poea. Skupina trosečníků, kteří se shromáždí ve vznešeném sále, je z ničeho nic konfrontována s tajemným Stínem, který je jako nápis na zdi. Když se Stínu zeptají, odpoví jim: „JÁ JSEM STÍN“, ale „tóny hlasu stínu nebyly tóny jediné bytosti, nýbrž mnoha bytostí, a měníce se v kadenci od slabiky ke slabice, dopadaly na naše uši soumračně v dobře zapamatovatelných a známých přízvucích mnoha tisíců zesnulých přátel.“ (Poeův román). (E. A. Poe). Na projektu Jazz in the City bude Heiner Goebbels spolupracovat se Susanou Santos Silva, trumpetistkou, improvizátorkou a skladatelkou z Porta. Na Jazz Goes to Town jsme ocenili její naléhavý projev a ponoření do skladby, kdy se opravdu nechala strhnout.
Die Faust im Wappen (1994) je součástí orchestrálního cyklu Náhradní města a je inspirován povídkou Franze Kafky Městský znak o stavbě babylonské věže. „Všechny legendy a písně, které se v tom městě zrodily, jsou naplněny touhou po prorokovaném dni, kdy bude město zničeno pěti po sobě jdoucími údery obrovské pěsti.“ Skladba původně zkomponovaná pro symfonický orchestr a hlas Davida Mosse se stala mocnou strukturou pro další improvizátory, jako jsou Daniel Denis (Universe Zero, bicí) a Johannes Bauer (trombón). Pro Jazz Goes to Town legendu vyprávěl Frank Gratkowski na svůj basklarinet. Skladba nabrala opravdu monumentálních rozměrů, místy mi připomínala filmový soundtrack a naprosto mě strhla.
Velkolepé vyvrcholení festivalu se vším všudy a myslím, že budoucnost této hudby je skutečně zářící! Minimálně v takto skvostném provedení, jakého se nám dostalo na dalším vydařeném ročníku festivalu Jazz goes to Town.
Fotky: Lukáš Veselý