V první části večera vystoupil početný Ensemble Radost pod vedením švýcarského skladatele Rolanda Dahindena. V ansámblu figurují přední představitelé české experimentální scény, jakými jsou například Radim Hanousek, Pavel Hrubý, Michal Wróblewski, Petr Tichý a další. Požádal jsem je, aby se ke koncertu sami vyjádřili…
Radim Hanousek
S Rolandem Dahindenem jsem již spolupracoval dříve na několika dalších projektech a jeho intenzivní a soustředěnou přípravu dobře znám. Roland je vynikající dirigent, hudebník, improvizátor. Braxtonovu skladbu No. 174 jsme s Rolandovými komentáři hráli stále znovu a znovu, pokaždé jinak (Braxtonův systém otevřené notace vyžaduje ze strany hudebníků velkou kreativitu a umožňuje nekonečně mnoho interpretací) a pokaždé s nasazením, jakoby to bylo finální koncertní provedení. Možná některé hudebníky zpočátku zaskočila třídenní série náročných zkoušek s minimem přestávek a důsledným dodržováním časového harmonogramu. Ale myslím, že všichni účastníci poměrně rychle tento náročný způsob zkoušení přijali s nadšením a výsledný koncert podle toho vypadal. Podle mě byl fantastický.
Michal Wróblewski
Především bych chtěl poznamenat, že dát dohromady takto početný ansámbl složený pouze z hudebníků, kteří mají pozitivní vztah k improvizaci a kteří jsou otevření experimentálním partiturám, byl skvělým počinem. Tento ansámbl definitivně zpečetil fakt, že v Čechách konečně existuje scéna a komunita pro tuto hudbu a že zájem o ni roste. Kvůli tomu jsem se projektu zúčastnil i přesto, že se odehrával v pro mne pracovně vyhroceném období… Co se týče samotného provedení a zkoušek, myslím si, že projekt dopadl relativně úspěšně, ačkoliv se jistě dá jít v provedení této hudby ještě dál. Pro mne osobně byla nejsilnějším okamžikem zpětná vazba autora.
Pavel Hrubý
3 dny intenzivního zkoušení v Praze na HAMU. 35 členný Ensemble Radost pod vedením Rolanda Dahindena. Z původně zaslaných 7 Braxtonových kompozic se nakonec hrály dvě: č. 174 do které zakomponoval Roland Dahinden kompozici č. 136. K těmto kompozicím se hrály Braxtonovy tzv. Language Types = obrázky ke kterým byly vysvětlivky jakým způsobem je zahrát. Roland Dahinden byl veskrze tvořivý, přátelský a zároveň nekompromisní a přísný. Velmi dbal na dynamiku, souhru a zvláště mu záleželo na určitých místech kompozice 174, aby byl ansámbl opravdu přesný v zápise partů. Dále jsme se učili jeho gesta kdy jimi určoval kdo hraje zrovna sólo, language types a toto kombinoval napříč ansámblem. Bylo to náročné vzhledem k absolutnímu soustředění na Dahindena a zároveň na celkem složitou partituru. Samotné provedení na koncertě jsem si užil skvěle a jen je trochu škoda, že jsme s ansámblem nešli třeba do studia tuto 30-40 minutovou performanci zaznamenat.
Petr Tichý
Braxtonova partitura je plná otevřených ploch, které jsou ale vždy přesně specifikované. Ty jsou sice označené, ale Roland (dirigent) mohl udělat změnu na jakékoliv taktové čáře a proměnit tak jakékoliv místo v řízenou nebo volnou improvizaci. Pomocí domluvený gest určoval sólisty i skupiny. Bylo domluvených 10 základních stylizací. Dynamika samozřejmě gestem. To dělalo, jak ze zkoušení, tak z koncertu skvělé dobrodružství, které záviselo především na invenci muzikantů a Rolandově schopnosti to celé ukočírovat. Bylo to skvělé! Na zkouškách a na generálce jsme se přeci jen dotkli ještě dalších, tajemnějších okamžiků než při koncertě, ale to nevadilo… Šel bych do toho znova! Navíc se sešli opravdu skvělí muzikanti, kteří se improvizací a takovouto hudbou dlouhodobě zabývají. Sám Braxton to shrnul slovy “moje nová rodina”!
Anthony Braxton zahrál se svým novým souborem Diamond Curtain Wall Trio, ve kterém účinkuje brooklynský akordeonista, zpěvák a skladatel Adam Matlock a portugalská trumpetistka Susana Santos Silva. Jak se koncert líbil hudebníkům z Ensemble Radost?
Radim Hanousek
Koncert nového tria Anthony Braxtona se mi moc líbil, jeho zvuk mě zcela pohltil. Byla to zvláštní, kouzelná hudba postavená na neustálém prolínání hlasu a akordeonu Adama Matlocka, trubky Susan Santos Silvy, Braxtonova saxofonu a elektronické smyčky. S Anthony Braxtonem jsem se setkal již před zvukovou zkouškou. Zajímal se o náš ansámbl a na koncert se velmi těšil. Zúčastnil jsem se i společné večeře a mohu jen potvrdit, že Anthony po koncertě zářil štěstím.
Michal Wróblewski
Braxton je nesmírně precizní a konzistentní hudebník, slyšet naživo jeho hudbu je výjimečným zážitkem. Vystoupení pro mne bylo inspirativní, ani ne tak konkrétním hudebním materiálem, ale jakousi hloubkou, kterou jsem z vystoupení cítil a kterou v hudbě hledám i já.
Pavel Hrubý
Maestro Anthony Braxton byl naprosto zlatej. Po koncertě při společném focení k nám měl dojemnou řeč a i se rozplakal což se mnou velmi pohnulo. Kladl nám na srdce, ať to nikdy nevzdáme a jsme až do smrti progresivní, pokud to půjde. V zákulisí jsem po zvukovce vnikl do jeho šatny a vysekl mu osobní poklonu a on byl nadšenej, šťastnej a říkal mi: „Be strong, always young and creative.“ Pro mě to byl jedinečný, unikátní a neopakovatelný týden s hudbou mistra Braxtona a special ansámblem pod vedením Rolanda Dahindena.
Jak si můžete sami přečíst, jednalo se skutečně o výjimečný večer a neopakovatelnou událost. Na závěr ještě zhodnocení od samotného Rolanda Dahindena (přeloženo z angličtiny):
Ahoj všichni, bylo skvělé hrát s vámi Braxtonovu hudbu. Anthonyho náš koncert hluboce zasáhl, trochu se rozplakal, když mě objímal a konstatoval, že to bylo vůbec nejlepší představení velkých hudebních a orchestrálních děl. Hudebníci byli tak citliví a hluboce rozuměli hudbě. Dovolte mi tedy, abych vám všem na závěr ještě jednou ze své strany poděkoval.
Doufám, že se brzy setkáme, s láskou
Roland
Fotky: Marek Bouda