Do Hradce Králové vkráčel Charles Mingus
PRAŽSKÝ IMPROVIZAČNÍ ORCHESTR, foto: Ester Šebestová

Do Hradce Králové vkráčel Charles Mingus

Druhý den festivalu JAZZ GOES TO TOWN umožnil do Hradce Králové 13.října vejít jazzové legendě Charlesi Mingusovi. Kontrabasistovi, pianistovi a geniálnímu skladateli, který navázal na Duka Ellingtona a dovedl jazzovou hudbu na roveň té klasické. Nejdříve publicista Petr Slabý připravil pro fajnšmekry poslechovou přednášku „Imprese Charlese Minguse“, poté zazněly jedinečné adaptace Mingusových kompozic v podání Pražského improvizačního orchestru. Tečku za festivalovým děním tohoto dne udělalo Štveráček Charette Šoltis Super Trio se svým pojetím moderního amerického jazzu.

PETR SLABÝ uvedl svůj pořad v útulném prostředí café Na kole jako seanci s hudbou Charlese Minguse a dostál svému slovu. Setřela se hranice mezi přednášejícím a posluchači, smysl měla pouze hudba. A výběr byl zaměřen nejen na originální skladby, jež lze považovat za ikonické pro Minguse, ale také na coververze. Třeba když kytarista Jeff Beck udělal z „Goodbye Pork Pie Hat“ blues-rockový majstrštyk. Samozřejmě nesměla chybět písničkářka Joni Mitchell, jež s Jacem Pastoriusem vytvořila také nádhernou poctu Mingusovi s příznačným titulem „God Must Be A Boogie Man“. A nejvýmluvnějším a zároveň nejpůvabnějším důkazem půldruhé hodiny trvající seance byl kolektivní poslech osmadvacetiminutové (!!!) skladby „Cumbia & Jazz Fusion“…

Do Hradce Králové vkráčel Charles Mingus

Tentokrát osmičlenný mezinárodní PRAŽSKÝ IMPROVIZAČNÍ ORCHESTR stanul na pódiu Studia Beseda s hostujícím trumpetistou Axelem Dörnerem, jednou ze zásadních osobností německého free jazzu a improvizované hudby vůbec. Americký kontrabasista George Cremaschi, tenorsaxofonista a basklarinetista Marcel Bárta, slovenská altsaxofonistka Michaela Turcerová, trombonista Jan Jirucha, elektronický kouzelník a trumpetista Petr Vrba, kytarista Michal Matějka, pianista Vojtěch Procházka a italský bubeník Elia Moretti uchopili Mingusovy kompozice po svém, ze sedmi interpretovaných skladeb vytvořili v Cremaschiho režii tři jedinečné suity, jež zvedaly ze sedadel! Plující témbry, vskutku narativní elektronika (Petr Vrba by dokázal polidštit i elektrárnu), swingové a bopové proudy, freejazzové erupce, strhující sóla Turcerové a Dörnera (ten až ve stratosférických výšinách a posléze na bouřlivé zemi), nechybělo ani blues, hutná hardbopová jízda a Jiruchovy emoce („Pithecanthropus Erectus“ / „Ecclusiastics), blues rozsekané, sólový chorus Bárty a vypjatost Dörnera, zrychlení až k úprku, posléze zvolnění, ponor až do funerální nálady, napjatá Vrbova trubka, Bártův basklarinet, svěže swingující klavírní trio bez těžké zadnice, osamění Cremaschiho, aby pak těleso opět vybuchlo, Turcerová vystřihne freejazzové sólo, tutti nářez ve finále („Prayer For Passive Resistance“ / „Canon“ / „So Long Eric“), ellingtonovské barvy, swing a latina, sólový part osamělého Dörnera, freejazzové plameny, jízda do ráje se sóly Bárty a Jiruchy, poté má hlavní slovo vskutku živá elektronika (Vrba), posléze jímavá meditativní plocha a omámení („Orange Was the Colours Of Her Dress, Then Silk Blues“ / „Nouroog“) – takhle to po celou dobu vystoupení ansámblu proudilo, vřelo, kypělo, hladilo, ovívalo, drsně atakovalo, ale hlavně: Oslovovalo!

Závěr večera patřil hvězdnému americko-česko-slovenskému trojlístku ŠTVERÁČEK CHARETTE ŠOLTIS SUPER TRIO. Tenorsaxofonista Ondřej Štveráček, klávesista Brian Charette (varhany, syntezátor) a bubeník Dano Šoltis přinesli na festival šťavnatý mainstreamový jazz, sycený funkem, soul-jazzem, acid-jazzem, latinou, taneční elektronickou hudbou a rockovým tahem na bránu. A stříleli jeden gól za druhým! V samotném závěru početné posluchačské auditorium osvěžili nadupaným hardbopovým standardem Cannonballa Adderleyho „Work Song“. Dobrá práce!

(autor foto: Ester Šebestová)