57. festival JAZZ NAD ODRĄ – neděle 19.9.2021
Leszek Mozdzer, vchod do Centra umění Impart

57. festival JAZZ NAD ODRĄ – neděle 19.9.2021

Festival JAZZ NAD ODRĄ, Teatr Polski, Wroclaw, neděle 19.9.2021

Poslední koncert festivalu JnO v Polském divadle začal slavnostním vyhlášením výsledků soutěže Osobnost jazzu 2021, výsledků soutěže začínajících jazzových kapel a oceněním zásluh Leszka Możdżera, který má u vchodu do Centra umění Impart také svého zaslouženého trpaslíka. Bronzoví trpaslíci totiž patří ke koloritu Wroclawi. První trpaslík, kterému se dnes říká „Táta trpaslík“, se v ulicích Wroclawi objevil v roce 2001 a původně šlo o pomník happeningovému hnutí mladých z 80. let s názvem Oranžová alternativa, jehož symbolem byl kromě oranžové barvy právě trpaslík.

Michal Kratochvíl: Celý finálový večer odstartovalo vyhlášení soutěže Osobnost jazzu a také vyzdvihování uměleckého ředitele Leszka Możdżera. Od města dostal medaili, stal se doživotním čestným ředitelem festivalu a obdržel jako dar 2 portréty. Rozhodl se totiž na pozici uměleckého ředitele festivalu skončit a nahradí ho Piotr Wojtasik. Celý ceremoniál vkusně podbarvovalo Yarosh Organ Trio svými krátkými výstupy a znělkami.

Závěrečný slavnostní koncert zahájil Bartosz Pernal Orchestra feat. Yarosh Organ Trio, Kasia Mirowska & Karolina Pernal složený z vynikajících instrumentalistů:

Bartosz Pernal – trombón, aranžmá, umělecké vedení,

Katarzyna Mirowska – zpěv, Karolina Pernal – tenor saxofon, soprán saxofon,

Kajetan Galas – Hammondovy varhany,

Tomasz Pruchnicki, Jan Kantner, Mariusz Kuśnierz, Tomasz Wendt, Adam Bławicki, Szymon Łukowski – saxofony,

Marek Kubiszyn, Tomasz Orłowski, Cyprian Baszyński, Jan Chojnacki – trubky,

Marcin Wołowiec, Maciej Błach – trombóny,

Jakub Olejnik – kontrabas, Przemysław Jarosz, Zbigniew Lewandowski – bicí.

Koncert nabídl speciální program pro 57. ročník festivalu JAZZ nad Odrou, včetně vlastních partitur Bartosze Pernala. Premiérově zazněly orchestrální úpravy skladeb z alb Yarosh Organ Trio a Katarzyny Mirowské a také Zbigniewa Lewandowského a Karoliny Pernal. Důstojné vystoupení prominentního big bandu.

Michal Kratochvíl:

Yarosh Organ Trio bylo i součástí nadcházejícího tělesa, tedy big bandu, který vede Bartosz Pernal. Celý repertoár byl aranžován speciálně pro tuto sestavu a mělo dojít i na nějaké autorské kompozice. Očekával jsem tedy spíše moderní, vzrušující a pulzující orchestr, dostalo se mi však klasického big bandového vystoupení, které bylo pro mě poměrně nevýrazné a nikterak mne neexcitovalo.

Vyvrcholením celého festivalu mělo být Joe Lovano Trio Tapestry feat. Marilyn Crispell & Carmen Castaldi, které nakonec nepřijelo, což bylo oznámeno tři dny před jejich plánovaným koncertem. Umělecký ředitel festivalu Leszek Możdżer zachránil nemilou situaci vlastním, velmi působivým sólo koncertem na dvě různě naladěná piana. Upřímně, nejvíc mne do jeho hudby vtáhly jeho skladby hrané jen na sólové piano bez elektronických ornamentů a nesrozumitelných samplů.

Neutuchající ovace zaslouženě odměnily náhradní závěrečné číslo, vynikající závěr vydařeného festivalu!

Michal Kratochvíl:

Joe Lovano se svým Tapestry Triem nakonec nedorazil, což by mohla být pro kdejaký jiný festival pořádná rána, ale Jazz nad Odra má to štěstí, že je jeho ředitelem právě Leszek Możdżer, miláček domácího publika. I když v úvodu sám zmínil, že je nemožné zastoupit Joe Lovana, zvládl svou roli bravurně a festival měl nakonec velmi důstojné a kvalitní zakončení.

Ve vtipném úvodu nám Leszek představil vybavení, na které ve svém sólovém recitálu zahraje a velmi humorné bylo, když doslova odběhl do zákulisí, protože něco zapomněl. Na klavírech měl také 2 aparáty Virus (příhodné jméno pro dnešní dobu), ze kterých pouštěl samply a podklady ke svým improvizacím na dvě různě naladěná piana (442 a 432 Hz). Vystoupení bylo cílené hlavně na polské publikum, takže bohužel některým samplům s větami či slovy jsme nerozuměli, nebo nechápali jejich kontext, což možná někdy působilo rušivě. To však byla asi jediná vada na kráse sofistikovaného recitálu, kterým nás Leszek poctil. Od Chopina a Bacha až k Larsi Danielssonovi, jehož skladbou Suffering celý koncert uzavřel.